Ananké
Jana A. Blažková
  • Rodinné konstelace
  • Hypnoterapie, Kineziologie
  • Focusing
  • Hlubinná terapie
  • Bachovy esence
  • Kurzy Reiki, meditace
  • Prožitkové semináře

 

"Namísto abyste si stěžovali na temno,
je lepší rozsvítit světlo"
(Konfucius)

 

Bratří Čapků 652/26
400 01 Ústí nad Labem

nebo

Saratovská 37
Praha - Strašnice

Mobil: 604 775 719
Telefon: 475 604 245
E-mail: blazkovaj@volny.cz

 

 

Blažková Jana - Alternativní medicína a léčitelé psychologicke poradny - idatabaze.czLéčitelé a alternativní medicína - idatabaze.cz

Najdete nás na Facebooku

facebook-icon.png

Důležité

Je možné, že se mi nedovoláte, neboť při práci vypínám telefony. Zareaguji na Vámi zaslanou sms tím, že Vás prozvoním, až budu opět dostupná. Nebo napište e-mail, odpovím Vám co nejdříve. Na sms zprávy neodpovídám. Děkuji za pochopení! :-)

Meditace

meditace 2008.jpgPokud se chceme dále duchovně rozvíjet, je meditace nezbytnou součástí. Meditace je největší dobrodružství, jaké může lidská mysl podniknout. Meditace znamená jen být, nic nedělat. Jenom jste, a to samo je naprosté potěšení. Z čeho toto potěšení vychází, když neděláte vůbec nic? Vychází z ničeho, odnikud a přitom vychází ze všeho. To je meditace.

Co je to meditace?

Když neděláte naprosto nic - ani tělesně, ani duševně - prostě vůbec nic - když ustanou veškeré činnosti a vy jenom jste, pak je to stav, kterému se říká meditace. Meditaci nemůžete dělat, meditaci nemůžete pozorovat - musíte ji pouze pochopit. Kdykoliv si můžete najít chvíli na to, abyste jen byli, využijte ji a nic nedělejte. I myšlení je konání, koncentrace je také konání, kontemplace je také konání. Jestliže alespoň na malý okamžik neděláte vůbec nic a jste jen tak ve středu svého bytí, v naprostém uvolnění - pak je to meditace.

A jakmile pochopíte, jak na to, můžete v tomto stavu zůstat tak dlouho, jak budete chtít; a nakonec můžete být v tomto stavu po celých dvacet čtyři hodin denně. Pokud najdete cestu ke stavu, v němž zůstává vaše bytí bez narušení, můžete pomalu začít s činností a dávat přitom pozor, aby nic vaše bytí nerušilo. To je druhá část meditace - první vyžaduje, abyste se naučili být, a pak můžete přistoupit k drobnějším pracím - zamést podlahu, osprchovat se, ale neustále se soustředit na střed svého bytí. A tehdy můžete začít dělat i složitější věci.

Bdělost jako meditace

Meditace znamená uvědomování si. Všechno, co děláte vnímavě, je meditace. Není to otázka činnosti, je to otázka postoje. Co pozorujete, na tom nezáleží. Chůze je meditace, pokud kráčíte vnímavě. Sezení je meditace, pokud sedíte vnímavě. Naslouchání ptákům je meditace, pokud jim nasloucháte vnímavě. Pouhé naslouchání vnitřnímu zvuku mysli je meditace, pokud jste neustále pozorní a vnímaví.

1. Pozorování těla

Prvním krokem k uvědomování si je pozorné vnímání vlastního těla. Pomalu, pomaloučku si uvědomujte každý svůj pohyb, každé gesto. A jakmile začnete být vnímaví, začnou se dít zázraky - v tu chvíli se vytratí spousta věcí, které jste dřív dělávali; vaše tělo bude v jednom krásném souladu. Hluboký klid začne vládnout i ve vašem těle a všude v něm bude zaznívat jemná hudba.

2. Pozorování myšlenek

Stejným způsobem se musíte zaměřit i na své myšlenky. Jsou mnohem jemnější než vaše tělo a samozřejmě také mnohem nebezpečnější. A jakmile budete schopni uvědomovat si své myšlenky, překvapí vás, co se začne dít uvnitř. Pokud si zapíšete, co se děje v každém jednotlivém okamžiku, velice vás to překvapí. Nebudete ani schopni uvěřit, že se to děje uvnitř vaší bytosti.

A po deseti minutách si to přečtete - a spatříte tu bláznivou mysl skrytou uvnitř! Člověk není vnímavý, a proto celé to šílenství probíhá dál jako podzemní proud. Ovlivňuje všechno, co neděláte; ovlivňuje naprosto všechno. A celkový součet toho všeho je váš život. Tohle šílenství se tedy musí změnit. A zázrak uvědomování spočívá v tom, že nemusíte dělat nic jiného než být skutečně vnímaví.

3. Pozorování emocí

Je-li vaše tělo a mysl v klidu, uvidíte, že dochází ke vzájemnému souladu; klid je most mezi tělem a myslí. Už se nerozbíhají do různých směrů, už nejedou na různých koních. Poprvé jsou v souladu a tento soulad neobyčejně napomáhá k provedení třetího kroku - a tím je vnímání vlastních pocitů, emocí, nálad.

To už je ta nejjemnější rovina a je také nejsložitější, ale pokud si dokážete uvědomovat myšlenky, pak stačí jen jediný krok. Vyžaduje to o trochu více vnímavosti a pak začnete reflektovat své pocity, emoce, nálady.

4. Sjednocení

Jakmile si tyto tři jevy uvědomíte, náhle se všechny spojí do jednotného celku. A když jsou jedním celkem - jsou v dokonalé jednotě, v souznění, a vy pocítíte hudbu všech tří; stanou se orchestrem - tehdy se přihodí to, co vy sami udělat nemůžete. Stane se to prostě samo. Je to dar jednotného celku, je to odměna za ony tři kroky, které jste učinili. A to je to čtvrté.

To čtvrté je konečné uvědomění si toho, co člověka probudí. Náhle si uvědomí uvědomování si - a to je to čtvrté. Tak se rodí Buddha, probuzený. A jen tak může člověk poznat, co je blaženost. To vše skrze meditaci. Tělo zná potěšení, mysl zná štěstí, srdce zná radost, to čtvrté zná blaženost.

Utišení se během meditace

Ticho bývá většinou považováno za něco negativního, za něco prázdného, za absenci zvuků a hluku. Toto nepochopení v dnešním světě převažuje, protože jen velmi málo lidí dokáže ticho skutečně vnímat. Jediné, co lidé vnímají ve spojení s tichem, je nepřítomnost zvuků. Ale ticho je něčím naprosto jiným. Je zcela pozitivní. Je existencí, není prázdné. Je to splývání s hudbou, jakou jste dosud nikdy neslyšeli, je to splynutí s vůní, kterou jste zatím ještě nepoznali, se světlem, které můžete spatřit jen vnitřním zrakem.

Život přichází a odchází, ale věčné ticho vašeho bytí zůstává stále stejné - stejná hudba bez zvuků, stejná vůně božskosti, stejné překročení všeho, co je smrtelné, všeho, co je pomíjivé. Není to vaše ticho. Jste to vy. Není to něco co vlastníte; to ono vás to vlastní, a to je na tom to nejkrásnější. Dokonce ani vy tam nejste, protože i vaše přítomnost by to narušovala. Tohle ticho je tak naprosté právě proto, že tam není nikdo, ani vy ne. A tohle ticho vám přináší pravdu a lásku a tisíce dalších požehnání.

Rozvoj citlivosti skrze meditaci

Meditace vám přinese citlivost, silný pocit, že náležíte ke světu. Je to náš svět - hvězdy jsou naše a my tu nejsme cizinci. Meditace z vás udělá tak citlivé bytosti, že pro vás bude mít i to nejmenší stéblo trávy neobyčejně velký význam. Vaše citlivost vám ukáže, že to malé stéblo trávy je pro existenci stejně důležité jako ta největší hvězda; bez malého stébla trávy by byla existence o něco ochuzena. To malé stéblo trávy je jedinečné, je nenahraditelné, má svou vlastní individualitu.

A tato citlivost vám vytvoří nová přátelství - se stromy, s ptáky, se zvířaty, s horami, s řekami, s oceány, s hvězdami. Život bude stále bohatší a dalším a dalším rozvojem lásky a přátelství.

Láska - vůně meditace

Jestliže meditujete, dostanete se dříve či později k lásce. Jestliže meditujete skutečně do hloubky, pocítíte v sobě dříve či později ohromný příliv lásky, takový, jaký jste nikdy předtím nepoznali. Je to nová podoba vašeho bytí, jsou to nově otevřené dveře. Stanete se plamenem a budete chtít tento cit sdílet s ostatními.

Pokud hluboce milujete, začnete si postupně uvědomovat, že vaše láska je čím dál hlubší meditací. A vstoupí do vás jemná příchuť ticha. Myšlenky zmizí, objeví se klidné tiché pauzy.. ticho! V té chvíli se dotýkáte hlubin svého nitra. Láska vede k meditaci, je-li správně vyladěna. Meditace vás vede k lásce, je-li správně vyladěna.

Podstatná je láska, jež se zrodila z meditace, nikoli z mysli. To je láska, o které tu neustále mluvím. Miliony párů na celé planetě žijí jakoby s láskou. Žijí v tomto světě vůbec "jakoby". Jak by v tomto případě mohli cítit radost, jak by mohli být šťastní? Je z nich vysáta veškerá energie. Snaží se něco získat z falešné lásky, ale ta jim nemůže vůbec nic dát. Proto se cítí frustrováni, proto se dál nudí, proto se hádají, proto dochází mezi milenci k potyčkám a svárům. Oba se snaží udělat něco, co je nedosažitelné - snaží se udělat ze své lásky cosi věčného, ale to prostě nejde. Tato představa povstala v mysli a mysl vám nemůže poskytnout ani to nejmenší zrnko věčnosti.

Nejprve se ponořte do meditace, protože láska vychází z meditace - je to vůně meditace. Meditace ke květina, je to lotos s tisícem voňavých okvětních lístků. Umožněte mu, aby se plně rozvinul. Jen tak se můžete posunout do dimenze, v níž není mysl, ani čas, a pak najednou poznáte, že tam ona vůně opravdu je. Pak už není nic zaměřeno na danou osobu, ale to je vše, co je uvnitř vás i kolem vás. Není to vztah, nemá to nic společného s ostatními lidmi. Vy jste milující, vy jste sama láska; a pak je to věčné. Je to vaše vůně. Je to vůně, která obklopovala Buddhu i Ježíše. Je to naprosto jiný druh lásky, je ve své podstatě zcela jiný.

Soucit

Buddha o soucítění řekl, že je to "láska plus meditace". Když vaše láska není jen pouhou touhou po někom druhém, když vaše láska není jen pouhou potřebou, když je vaše láska sdílením, když vaše láska není žebráním, ale je císařem, když vaše láska nečeká, že něco dostane, ale chce jen dávat - dávat z prosté radosti z dávání - pak k ní přidejte meditaci a uvolní se nádherná vůně, uvolní se skrytá krása. A pak je to soucítění; soucítění je na vrcholu celé lásky.

Sex je animální, láska je humánní, soucítění je božské. Sex je tělesný, láska je duševní, soucítění je duchovní.

Samota jako cesta do svého nitra

Samota je květ, je to lotos vykvétající z vašeho srdce. Samota je pozitivní, samota je zdraví. Je to radost ze samotného bytí. Je to radost z vlastního prostoru.

Meditace je blaženost z toho, že je člověk sám se sebou, člověk je skutečně živý, když je schopen být sám, když není na nikom a na ničem závislý, když není závislý na žádné situaci, na žádných podmínkách. A potom může být sám v sobě ráno, večer, v noci, v mládí i ve stáří, ve zdraví i v nemoci. V životě i ve smrti, může být sám v sobě, protože to není něco, co by mohlo přijít odněkud zvenčí. Je to vaše pravá podstata, je to vaše pravé já.

Cesta do nitra je cestou k naprosté samotě; tam si nemůžete vzít nikoho s sebou. Střed svého bytí nemůžete s nikým sdílet, ani s tím, koho upřímně milujete. Jakmile vstoupíte dovnitř, zpřetrhají se všechna spojení s vnějším světem; zbortí se všechny mosty. Ve skutečnosti zmizí celý svět. Proto také mystici nazvali svět iluzí, májou, ale ne proto, že by neexistoval, ale proto, že meditující člověk jasně cítí, že jakmile vstoupí dovnitř, dostane se do stavu, v němž svět jakoby neexistuje. Je v něm naprosté ticho, nepronikne do něj žádný zvuk. Samota je tak hluboká, že to vyžaduje pořádnou odvahu. Ale z té samoty vytryskne blaženost. V té samotě člověk pozná boha.

Není jiná cesta; nikdy žádná jiná nebyla a nikdy žádná jiná nebude.

( Osho - Meditační techniky)

Více o meditaci

Meditace ve vztahu k relaxaci, koncentraci a transu

Meditace patří spolu s koncentrací a relaxací mezi základní mentální techniky. Meditace není motlitba ani prosté odpočívání, jak si někteří lidé myslí a není také ani nějakým přemýšlením či uvažováním o konkrétním problému. Často se proto říká, že slovní spojení "meditovat o něčem" je ve své podstatě nesmysl. Jednoduše řečeno, meditace je mentální technika vzniklá spojením relaxace a koncentrace. Relaxací rozumíme vědomé uvolňování těla, koncentrací soustředění mysli na vnější či vnitřní objekty. Spojením relaxace a koncentrace během meditace se postupně rozvíjí trans. Trans můžeme v jistém ohledu chápat jako stav, který vzniká působením meditace jako mentální techniky na mysl i tělo. Meditaci lze narozdíl od transu chápat jako určitý nástroj vyvíjející zpravidla určitou činnost, která má  nějakou podstatu a nějaký cíl. Samotná koncentrace ani relaxace stav transu nezpůsobují. Kdybychom prováděli techniku relaxace bez koncentrace, vedlo by to ve skutečnosti pouze ke stavu hlubokého uvolnění, následně bychom upadli do polospánku s potlačeným zatemnělým vědomím a později do spánku úplného. Trans je často popisován jako stav, kdy „tělo spí, ale vědomí bdí". Jde tedy o jakési udržování vědomí pomocí koncentrace na určitém stupni bdělosti. Koncentrace je tudíž technika, která (spolu s relaxací) vyvolává trans a zároveň slouží jako nástroj meditace. Bez koncentrace by nebylo meditace ani transu. Některé meditace se na první pohled mohou zdát, jako by koncentraci nepoužívali, ve skutečnosti je tomu však právě naopak. Mnoho východních mistrů vám řekne, že meditace není koncentrace. Jiní zase tvrdí, že mezi meditací a koncentrací je pouze kvantitativní (nikoli kvalitativní rozdíl). Obě zdánlivě rozdílná tvrzení však lze považovat za správná.

Na západě bývá meditace někdy nahrazována pojmem „rozjímání". Ani to však není zcela přesné, jelikož označení „rozjímání" je často subjektivně chápáno pouze jako určitý druh relaxace bez konkrétního předmětu koncentrace, nelze tudíž hovořit o meditaci. Někteří lidé si proto z tohoto důvodu představují meditaci jako prostý stav nicnedělání. To je však chybná představa. Meditace využívá koncentrace mysli  k nejrůznějším účelům - ať už jde o pouhé udržování daného stavu nebo o složitější meditační techniky. Pokud mluvíme o meditaci, jejímž účelem je pouhé udržování stavu (respektive spočívání ve stavu transu), pouze tehdy bychom mohli chápat meditaci a trans částečně jako synonyma. Trans je jakýmsi vedlejším produktem meditace, přichází pozvolna a samovolně za určitých vhodných podmínek - relaxace a koncentrace. Některé meditace probíhají ve stavu transu lépe, jiné jej ke svým cílům dokonce záměrně využívají. Trans také zřetelně pomáhá zpětně udržovat meditaci.

 

Mozek a meditace

Tento článek je v celku velice zajímavý, až na to, že vědomí, energetická podstata tvořící kolem každé bytosti elektromagnetické pole - auru, je samo o sobě individualizovaná část kosmického vědomí (energie ve které je uložena paměť a intelekt) které je dle zákona o zachování energie věčné. Toto vědomí je také tou částí každé bytosti (tzv. duše), která dle svého vnitřního programu (paměti z předešlých existencí) inkarnuje či opět reinkarnuje do dalších životů a projevů existencí, které navazují na předešlé vnitřní programy rozehraných her, uložených uvnitř každého individualizovaného vědomí, hrajících si v projevech života na Jsem to či ono. / LIBOR /

Mozek je pro lidský život nezbytný. Když zemře mozek, zemře s ním i celé tělo. Dokonce i v hlubokém spánku je mozek aktivní a při vědomí a je schopen dle potřeby řídit důležité životní funkce. Například pokud je vaše tělo během spánku v ohrožení, protože máte problémy s dýcháním a tělo trpí nedostatkem kyslíku, mozek vyprodukuje děsivý sen, kterým vás probudí. Hlavní funkcí lidského mozku je schopnost vytvářet vědomí. Vědomí je potřeba k poznávání věcí jako jsou hranice, velikost, identifikace předmětů a uvědomování si sama sebe a svého okolí. Vědomí samo osobě nemá žádnou svou velikost, hranice ani jiné vlastnosti.
Vědomí je třeba k poznávání všeho ostatního, ale vědomí samo o sobě nemůže být nic jiného než čirým vědomím, čistým vědomím meditace ( autor článku vědomí chápe jako určitý základní stav mozku, viz dále ). Vnímání času, začátku a konce událostí, narození a smrti, vyžaduje paměť. Vědomí paměť vždy předchází. Vědomí slouží pro paměť jako základ, jeho existence je pro ni podmínkou. Ovšem paměť nemůže zachycovat začátek nebo konec existence samotného vědomí v čase. To činí prožívání samotného vědomí jako věčnosti, bez ohledu jaká je okolní skutečnost.

Všechno na světě zažíváme ve svém mozku: zvuky, vidění, pachy, chutě, dotyky, vnímání teploty, pocit příjemného i nepříjemného, bolest, rozumové uvažování, emoce. Všechno, co cítíme i vidíme, jsou určité reprezentace signálů šířících se v síti mnoha miliard nervových buněk od neuronu k neuronu. Když se díváte na obrázky vzdálených hvězd a galaxií, tyto obrázky se vytváří uvnitř vás samých, ne někde venku. A když během meditace zaostříte vaši pozornost na pozadí vašeho vědomí, jasně vidíte, že všechny obrazy okolního světa jsou skutečně pouhé vnitřní projekce.

Prožitek „Já jsem tělo“ je sám o sobě také úsilím mozku. Mozek je naše soukromá osobní realita, nikoli tělo. Mozek je schopen vyprodukovat představu těla opakovanou zkušeností a pozorností. Mozek dokáže sám sebe přesvědčit, že je čímkoli, pokud chce. Konec konců, uvnitř vás není nikdo jiný, který by to zpochybnil. Mozek je ten, který říká: „Já jsem to a to…“ a zároveň je posledním soudcem přesvědčení o své vlastní existenci.

Někdo se může např. soustředit na květinu a přesvědčit sám sebe, že zažívá vědomí této květiny. Jiní jdou ještě dále a jsou přesvědčeni, že jsou velkými zachránci, svatými muži anebo hrdinskými světovými vůdci. Za předpokladu dostatečného soustředění a praxe může mozek sám sebe přesvědčit o čemkoli, protože on je tím posledním soudcem, který hodnotí své vnímání reality. My všichni tedy žijeme ve svých vlastních a odlišných mozko-světech, jež si vytváříme. A když se tyto odlišné mozko-světy střetnou, vede to ke konfliktům a válkám.Pocit celistvosti vlastního těla mozek vytváří tak, že do něj neustále vysílá a přijímá zpět signály. Čím častější a silnější jsou tyto signály, tím silnější je i pocit celistvosti. Meditace je cesta, jak mozek zrelaxovat, utišit jeho neustálou komunikaci s tělem a redukovat tok myšlenek. Jak mozek relaxuje a je méně aktivní, pocit „Já jsem tělo“ se začíná pozvolna rozpouštět.

Vědci nyní díky skenům snímaným metodou funkční zobrazovací magnetické rezonance (fMRI) zjistili, že části mozku, které zajišťují vnímání sama sebe v času a prostoru, jsou v průběhu meditace méně aktivní. Bez vnímání vlastní pozice v prostoročase tak ztrácí vědomí pocit ohraničenosti a subjektivně se cítí samo nekonečné a věčné. Tělo se za těchto okolností úplně ztrácí a zůstává pouze čisté vědomí. To je smrt vlastního „Já“. Během hlubokého bezesného spánku se „Já“ rozpouští také, ale v tom okamžiku neexistuje žádné vědomí, které by to zažívalo.

Pocit psychického vypětí, který občas pociťujeme, je náš aktivní mozek přetížený příliš velkým množstvím myšlenek. Pragmaticky pracující mozek vyžaduje účelovou koncentraci orientovanou na životní úkoly. Při meditaci však převládá stav klidu a relaxace a nečinný mozek rozšiřuje svůj pocit bytí do celého vesmíru. Pouze základí životně nezbytné funkce mozku zůstávají v hluboké meditaci aktivní.

Pocit stresu způsobuje náš mozek snažící se vést v čase tělo od jedné situace ke druhé situaci a vytváří tak pocit touhy po něčem. Když odhodíme všechny touhy a přijmeme vše takové, jaké je stres automaticky zmizí a nastane pocit věčnosti. Když tedy mozek zastaví svou potřebu pracovat, nastane totální uvolnění a mír. Mozku se tak uleví a odpočívá ve svém vlastním bytí.

Pocit spokojenosti, štěstí a radosti vytváří mozek plný energie. Pocit jednoty a lásky nastává, když mozek ukončí existenci své neustále se vtírající myšlenky „Já jsem to a to…“ Blaženost se automaticky zrodí, kdykoli se mozek přestane s čímkoli identifikovat. Co v takovém uvolněném stavu mozku zbývá, jsou miliardy neuronů překypujících energií - tedy mozek v jakémsi prvopočátečním stavu. Když mozek přestane vnímat jakýkoli okolní předmět a subjekt, zažívá nepopsatelnou plnost a zároveň prázdnotu. Bez identifikace s jakýmkoli objektem dokáže jít mozek v prožívání hlouběji, než je známý pocit „Já jsem“. Není tam žádné co, kdo, jak a žádné kde. Jak říkají Hinduisté: „ani toto, ani tamto“.

Někdo se kvůli tomu zřekne běžného života, společnosti, obětuje svou práci a vůbec všechno, co vyžaduje jakékoli úsilí, aby se mohl ponořit do hluboké meditace. Samotářští mniši a asketové raději sedí v jeskyni, než aby nechali mozek pracovat o něco více, než je podle jejich mínění nezbytně nutné. Ti, kteří se dostanou do hluboké meditace, často světu tvrdí, že jsou osvícení. Ovšem toto osvícení tvoří pouze jejich mozek obdařený schopností zůstat vědomě v klidu. Meditace se pak stává pro jejich mozek základním nastavením, spíše než stavúsilí. Stav rozpuštěné identity nyní přetrvává i v bdělém stavu během dne.
Mír, uvolnění a nepřetržitá radost jsou při kontinuální meditaci přirozenou odměnou. Mozek naše těla stresuje a tlačí, abychom ve společnosti dosahovali svých cílů. Mozek musí mít tyto cíle neustále na paměti, aby věděl, jaké úkoly je třeba plnit a kdy. Mozek odmítá přítomný okamžik, protože ještě nedosáhl svého cíle, svého vítězství, které se liší od přítomné reality. Když odpadnou všechny tužby, zmizí i úsilí o jejich dosažení, konflikt z nedosahování a výsledná nespokojenost. Pokud nebojujeme proti tomu, co je „právě teď“, neexistují od života žádná očekávání, žádné plány a tím končí i to, co Gautama Siddhartha (Budha) nazývá „dukkha“. Ale přesto všechno, mozek je jenom mozek…

( Autor: Adithya K. 2005 - - Pohled na meditaci a osvícení z vědeckého břehu )

Některé druhy meditací

Prosté spočívání v transu - pro začátečníky je velmi vhodné, je jednoduché a dá se snadno naučit. Trans lze vyvolat spojením relaxace s nějakým vhodným typem koncentrace. Pouhé soustředění se na pocity během transu samo o sobě představuje metodu koncentrace a pomáhá udržovat a prodlužovat meditaci. V transu čas ubíhá jinak, všechno je pomalé a příjemné, okolní svět se zdá být daleko a nedůležitý. Je to jako nějaký druh spánku. Při delším spočívání v transu někdy dochází ke spontánnímu uvolňování energie, ke změnám vnímání pocitů a polohy těla a mohou se objevovat také lehké avšak příjemné závratě, pocity tíhy a současně lehkosti, jemné zdánlivé brnění těla a zkreslené či rozšířené vnímání prostoru. Odpadá stres, tělo i mysl se regeneruje a důsledky této meditace mají mnoho pozitivních vlivů na celkové zdraví člověka.

Meditace klidu - Jde v podstatě o formu jakéhosi "aktivního snění", které je podobné běžnému "dennímu snění". Provádí se během meditace v transu a má velmi pozitivní vliv na lidskou psychiku. Jde vlastně o záměrné zapojení mysli za účelem vyplnění vnitřních přání a snů za současné relaxace a koncentrace.

"Meditace čistého vnímání" - spočívá v prostém vnímání okolí všemi smysly. Rozvíjí tak postupně schopnosti vnímání do vyšších rovin a představuje variantu některých klasických buddhistických meditací sloužícím k podobným účelům. V buddhismu se jim věnuje populární Satipatthána sutta. O ní bude někdy snad ještě podrobnější řeč. Její podstatou je rozvoj jak vnitřního, tak vnějšího vnímání včetně všech detailů. Pracuje s pozorováním dechu a nazíráním mysli a pociťování. Jde již o pokročilejší techniku praktikovanou za účelem dosažení "plné pozornosti" a uvědomění s jasným pochopením obsahu. Cílem je dosažení co možná maximální bdělosti. Meditace čistého vnímání se dá praktikovat také v běžném životě v nejrůznějších situacích. Třeba při procházení městem nebo během jízdy autobusem. Zkuste se někdy snažit "plně vnímat" a uvidíte, jak je to těžké.

"Meditace splynutí s okolím" - je zčásti podobná předcházející meditaci, ale narozdíl od ní je vhodná i pro začátečníky, protože je poměrně snadno osvojitelná. Slouží rovněž k rozvoji vnímání a je snahou o dosažení dokonalejší bdělosti. Je to meditace, kde předmětem koncentrace je okolí meditujícího. Důležité je potlačit veškeré nežádoucí myšlenky a snažit se pouze plně soustředit na své okolí za současného ignorování veškerých pocitů vlastního těla. Jednoduše vnímáte pouze své okolí a představujete si, jako by vaše tělo i vaše mysl na daném místě vůbec neexistovala. Vnímáte například prázdnou místnost nebo určité místo někde v přírodě. Můžete si též představovat, jak se pomalu rozpouštíte či rozplýváte až dokonale splynete s daným místem. Zbude pouze vaše soustředěné vědomí, které vnímá dané místo.

Meditace vhledu - meditace vhledu jsou klasickými buddhistickými meditacemi, jejichž obsahem je soustředění se na podstatu věcí bez účasti mysli. Důležité je úplné potlačení mysli. Vhled představuje jakési "vnitřní nazírání", při němž se sama vynořuje pravá podstata věcí.

Osho pohybové meditace

Osho je znám svým revolučním přístupem k meditaci, která zohledňuje zrychlené tempo současného života. Jeho pohybové meditace v první fázi uvolňují nahromaděný stres z těla a mysli, aby pak bylo možné prožívat bezmyšlenkový a uvolněný stav meditace.

"Meditace je tvoje přirozenost, je to tvůj velký potenciál. Je to jiné pojmenování pro bdělost. Kdykoli tvé tělo, mysl a duše fungují ve společném rytmu, jsi v meditaci." (Osho)

 

Řízené meditace

Mnoho našich problémů má příčinu v traumatických a stresujících situacích, které jsou uloženy v našem podvědomí. Víme o svých problémech se sebevědomím, nejistotou, žárlivostí či závislosti, ale ačkoli chceme tyto potíže řešit, výsledek je neuspokojivý a symptomy se vrací. Při meditaci vstupujeme do nižší hladiny vědomí tzv. hladiny Alfa (stav podobný přechodu mezi bděním a spánkem). V této rovině se tělo a mysl zklidňují a tep se zpomaluje. Zkušenější jogíni jsou schopni meditovat ještě v hlubších hladinách, ale pokud chceme pracovat na svém rozvoji a odstranění svých bloků, je vhodnější Alfa hladina. Má tu výhodu, že máme nad sebou určitou kontrolu, vnímáte plně své pocity, emoce a jsme schopni v této hladině mentálně pracovat na svých problémech, aniž bychom k tomu potřebovali hlubokou hypnózu.

V meditaci můžeme být také mentálně aktivní a pracovat na řešení svého konkrétního problému. Při dokonalém uvolnění jsme schopni se lépe napojit na naše podvědomí, které zná příčiny našich potíží a také jejich řešení. Předpokladem úspěchu je během meditace neusnout, protože při odblokování starostí je zapotřebí naší aktivní mentální účasti. Představuje to určitý postup a práci v Alfa hladině spojené s nalezením příčiny, její odstranění a následnou korekcí.

transcendentální meditace" neboli TM která bývá obvykle spojována s indickým guruem Mahariši Mahéšem Jogim. Mahariši začal tuto techniku, kterou obrodil z Véd vyučovat v Indii v 50. letech dvacátého století a stál u zrodu jejího celosvětového rozšíření. Tato technika je velmi stará a spočívá v systematickém, plynulém opakování manter. Stejných technik využívají v meditačních technikách kabalisté. Princip Transcendentální meditace spočívá ve využití schopnosti mysli zklidnit se pomocí zpěvu a speciálních zvuků manter.

Mysl je jako oceán a jako v oceánu jsou povrchové vrstvy aktivní a hlubší úrovně jsou tiché. Myšlenka začíná z nejhlubší úrovně vědomí, z nejhlubší úrovně oceánu mysli, jako bublina začíná na dně moře. Jak bublina stoupá, postupně se stává větší. Když vyjde na povrchovou úroveň vody, vnímáme ji jako bublinu. Bubliny myšlenky se tvoří v proudu, jedna za druhou a mysl je trénována, aby zažila přicházející bublinu v ranějším a ranějším stadiu jejího rozvoje. Když pozornost dosáhne úroveň zdroje myšlenky, procestovala celou hloubku mysli a dosáhla zdroj tvořivé inteligence v člověku.

- Mahariši Maheš Jógi, Věda o Bytí a umění žití

Všechno nasvědčuje tomu, že meditace je přirozeným procesem, „čtvrtým stavem vědomí", který se výrazně liší od bdění, spánku či snění. Meditace nevyžaduje žádnou duševní nebo tělesnou kontrolu, žádné pronikavé změny životního stylu nebo systému hodnot, nepotřebuje ani hypnózu nebo sugesci.
Meditační metody v zásadě vyvolávají hypometabolický stav, při němž je snížena činnost autonomní nervové soustavy. Výsledkem je nižší tepová frekvence, snížený krevní tlak a účinnější dýchání. To vše vyvolává řadu příznivých psychologických účinků, například snížení hladiny úzkosti a zvýšení pocitu duševní pohody.

Přijměte pozvání na meditační večery jejíchž součástí je mimo jiné techniky i meditace v pohybu, jež uvolní zablokovanou energii a pročistí naše vnímání. Zažijete návrat k sobě samým, energie skupiny umocní zážitek dynamiky pohybu. Pak tiché spočinutí, sdílení. Budete odcházet se znovuzrozenou energií.


PAUL BRUNTON - DŮLEŽITOST MEDITACE

Pro zbožného člověka je meditace základem, neboť jenom samotná lhostejná víra nestačí. Ten, kdo se zabývá teologickými úvahami o duši, aniž by se zabýval vnitřní stezkou tak, že ji skutečně sám zažil, je jako člověk, který stojí před restaurací se zakrytými okny a snaží se popisovat jídla, která jsou tam podávána. Náboženský způsob života má člověka připravit a nako­nec dovézt k mystickému způsobu života, který je vyšším stupněm jeho vý­voje.
Pro moralistu je meditace nezbytná, neboť mravní zákoník nebo etické krédo je pouhou počáteční pomůckou ke splnění životního cíle - což je poz­nat sebe sama. Naše morálka se automaticky přizpůsobí, etické krédo se automaticky upraví, jakmile dosáhneme duchovní sebeosvícení. To, co je v nás nejvyšší a nejvznešenější, bude pak vyvoláno spontánně. Technika výcviku mysli je nepostradatelná pro pravé sebepoznání.
Meditace je nezbytná také pro umělce. Nechť je člověk jakkoli talentova­ný, dokáže vytvořit pouze náhražky geniálních děl, jestliže postrádá schopnost dosahovat stavů sebeponoření. Pěstování tohoto návyku je moc­nou pomocí k rozvinutí inspirovaných nálad. Toto je věk virtuozity. Talentů pro vtip, satiru a vyumělkovanost je dostatek. Ale skutečný umělec musí jít hlouběji než to. Umění, kterému chybí duchovní náplň má pouze povrchní hodnotu. Slunce inspirace září na všechny stejně, ale jen málo lidí je tak za­loženo, aby byli schopni ji spatřit. Částečně je to proto, že nemohou do­sáhnout potřebného psychologického stavu. Umělec, který je při tvořivém úsilí ponořen do polovičního transu, sotva si v té chvíli povšimne, kde je, a sotva si bude pamatovat svůj vlastní minulý život - tak mocná je jeho koncentrace. Takže mentální klid nemá být zaměňován s mentální leností. Je nejen vítězstvím nad jednostranností zevní činnosti, ale je také klidem tvoři­vým. Tato pravda je nejlépe doložena příkladem z oblasti umění.
Pro přepracovaného duševního pracovníka nebo unaveného fyzicky pra­cujícího člověka je meditace nezbytná, neboť dává nádhernou úlevu tím, že vytváří malé, tajné místečko uvnitř něho samotného, kde nečestný svět bude mít menší možnost ho zraňovat, události života menší schopnost ho depri­movat. Mimo to, on potřebuje meditaci nejen proto, že neustávající zevní činnost nepostačuje, nýbrž také proto, že meditace vynáší z podvědomé zá­sobárny nečekané myšlenky, které mohou být právě těmi, které předtím vě­domě hledal, nebo mu poskytuje náhlé intuice, které řeší zmatené problémy. Jak velice pomohl některým slavným historickým osobnostem zvyk začínat denní práci půl hodinou oddané meditace s prosbou o vedení!
Pro idealistu, který se probíjí drsným a nepřátelským světem se krátká denní období meditace časem stanou požehnaným útočištěm, kde může své potlačené duchovní touhy udržovat při životě.
Konečně - meditace je potřebná pro každého člověka, neboť bez ní žije v příliš velké vzdálenosti od božského středu, než aby pochopil to nej­lepší, co mu život může nabídnout. Musí získat zpět božský poklad, který nevědomky vlastní. Ó! stojí to za to, vykonat tento posvátný útok a do­sáhnout na čas vznešenější a moudřejší stav sebe sama. Tímto každodenním činem navracet se do sebe sama potvrzuje svou božskou důstojnost a proje­vuje pravou sebeúctu.

Použitý zdroj :
ZÁPISKY PAULA BRUNTONA
(svazek 4)
Část 1:
MEDITACE

 

Tento text může být kopírován v nezkrácené podobě pouze s uvedením www.blazkova.net jako zdroje

 

Rodinné konstelace

Semináře jsou pozváním pro každého, kdo se chce podívat na svou současnou životní situaci a najít řešení, či se osobně seznámit s metodou rodinných konstelací. Termíny naleznete v aktualitách a v menu u rodinných konstelací.

Kalendář akcí

18.01. 2018

OM CHANTING

19.01. 2018

Reiki I.stupeň

07.04. 2018

Obrazy duše

Všechny akce ...
 
© 2011 - 2016 Jana A. Blažková