Ananké
Jana A. Blažková
  • Rodinné konstelace
  • Hypnoterapie, Kineziologie
  • Focusing
  • Hlubinná terapie
  • Bachovy esence
  • Kurzy Reiki, meditace
  • Prožitkové semináře

 

"Namísto abyste si stěžovali na temno,
je lepší rozsvítit světlo"
(Konfucius)

 

Bratří Čapků 652/26
400 01 Ústí nad Labem

nebo

Saratovská 37
Praha - Strašnice

Mobil: 604 775 719
Telefon: 475 604 245
E-mail: blazkovaj@volny.cz

 

 

Blažková Jana - Alternativní medicína a léčitelé psychologicke poradny - idatabaze.czLéčitelé a alternativní medicína - idatabaze.cz

Najdete nás na Facebooku

facebook-icon.png

Důležité

Je možné, že se mi nedovoláte, neboť při práci vypínám telefony. Zareaguji na Vámi zaslanou sms tím, že Vás prozvoním, až budu opět dostupná. Nebo napište e-mail, odpovím Vám co nejdříve. Na sms zprávy neodpovídám. Děkuji za pochopení! :-)

Aktuality

24.02. 2012

Vesmír jako hologram (Existuje objektivní realita nebo je vesmír iluze?)


V roce 1982 se stala pozoruhodná událost. Na Pařížské Univerzitě tým výzkumníků, které vedl Alain Aspect, provedl experiment, který možná bude považován za jeden z nejdůležitějších experimentů 20. století. Ve večerních zprávách o tom ale nebyla ani zmínka. Ve skutečnosti, pokud pravidelně nečtete vědecké publikace, jste ani Aspectovo jméno nikdy neslyšeli, ačkoli někteří věří, že jeho objev může zcela změnit dosavadní vědecké poznatky. Aspect a jeho tým zjistili, že za určitých podmínek subatomární částice, jimiž jsou například elektrony, spolu mohou navzájem okamžitě komunikovat a nezáleží na vzdálenosti, která je odděluje. Nezáleží na tom, zda jsou od sebe vzdáleny 10 stop nebo 10 miliónů mil.


Vypadá to, že každá částice neustále ví, co ta druhá dělá. Problém tohoto objevu je v tom, že ruší dosavadní Einsteinovo pravidlo, které tvrdí, že přenos informací nemůže proběhnout rychleji, než je rychlost světla. Pokud je přenos rychlejší než rychlost světla, dojde k prolomení časové hranice a tato skličující vyhlídka způsobila, že někteří fyzikové se snaží složitými způsoby Aspectovy objevy vyvrátit. Najdou se ale i tací, které jeho objevy inspirovaly ještě k radikálnějšímu vysvětlení. Například David Bohm, fyzik na University of London věří, že Aspectův objev naznačuje, že objektivní realita neexistuje a navzdory své zdánlivé pevnosti je vesmír ve skutečnosti iluze, gigantický a nádherně propracovaný hologram.

Abychom porozuměli tomu, proč Bohm přichází s tak překvapujícím tvrzením, musíme se v první řadě dozvědět něco málo o hologramech. Hologram je tří dimenzionální fotografie vytvořená laserem. Aby mohl být hologram vytvořen, objekt, který je fotografován, se zalije světlem svazku laserových paprsků. Potom se druhý svazek laserových paprsků odrazí od světla prvního svazku paprsků a tím vznikne interferenční obrazec (oblast, kde se dva laserové svazky mísí) je zachycen na film. Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslné spirály světlých a tmavých čar. Jakmile je ale vyvolaný film ozářen dalším svazkem laserových paprsků, objeví se tří dimenzionální obraz původního objektu.

Třídimenzionalita takovýchto obrazů není jedinou pozoruhodnou vlastností hologramů. Pokud je hologram růže rozpůlen a poté ozářen laserem, budou obě jeho poloviny obsahovat celý obraz růže. Opravdu, dokonce, i když obě poloviny budou opět rozpůleny, každý kousíček filmu bude vždy obsahovat menší, ale neporušenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normálních fotografií, každá část hologramu obsahuje všechny informace, které vypovídají o celku. Povaha hologramu "celek v každé části" nám ukazuje zcela nový pohled na pochopení uspořádání a řádu věcí. Západní věda se po většinu své historie vyvíjela na základě přesvědčení, že nejlepší způsob, jak pochopit fenomén fyzičnosti, ať je to žába nebo atom, je ho rozdělit a studovat jeho jednotlivé části.

Hologram nás učí, že na některé věci ve vesmíru se takovýto přístup nevztahuje. Pokud se budeme snažit rozdělit něco, co je vytvořené holograficky, získáme tím pouze menší celky. Tento náhled inspiroval Bohma k pochopení Aspectova objevu jiným způsobem. Bohm věří, že důvod, proč zůstávají subatomární částice ve vzájemném kontaktu, při kterém nezáleží na vzdálenosti mezi nimi, není v tom, že si posílají tam a zpět nějaké záhadné signály, ale v tom, že jejich oddělenost je iluze. Argumentuje tím, že tyto částice na hlubší úrovni reality nejsou jednotlivými entitami, ale jsou ve skutečnosti rozšířením určité základní podstaty.

Aby si lidé mohli lépe představit, co tím myslí, Bohm předkládá následující názorný příklad. Představ si akvárium, v kterém je ryba. Představ si také, že nejsi schopen se na akvárium dívat přímo a tvoje znalosti o tom, co obsahuje, pochází z dvou televizních kamer. Jedna zabírá akvárium zepředu a druhá ho zabírá ze strany. Když se díváš na dva televizní monitory, můžeš se domnívat, že jsou to dvě ryby a každá se na obrazovce jeví odlišně. Díky tomu, že jsou kamery nastaveny v rozdílných úhlech, oba obrazy jsou trochu odlišné. Když budeš ale dále sledovat obě ryby, nakonec si uvědomíš, že je mezi nimi určitý vztah. Když se jedna otočí, druhá udělá také trochu rozdílný, ale podobný pohyb. Když je jedna čelem k přednímu sklu, druhá se otočí na stranu. Pokud si neuvědomuješ celý rozsah situace, dokonce se možná budeš domnívat, že ryby musí se sebou nějak vzájemně komunikovat, což v tomto případě není zcela jasně pravda.

Bohm tvrdí, že přesně toto se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimentu. Podle Bohma, spojení mezi subatomárními částicemi, které je očividně rychlejší než světlo, nám ve skutečnosti sděluje, že existuje hlubší úroveň reality, kterou si neuvědomujeme. Je to komplexnější dimenze za naší vlastní, jejíž analogií je v tomto případě akvárium. Dodává k tomu, že vidíme objekty, jako jsou subatomární částice od sebe oddělené, protože vidíme jen část jejich reality.

Tyto částice nejsou oddělenými "částmi", ale aspekty hlubší a všeobsažné jednoty, která je v důsledku tak holografická a nerozdělitelná jako dříve zmíněná růže. Jelikož všechno ve fyzické realitě je založeno na těchto "přízracích", vesmír je sám o sobě projekcí, hologramem.

Kromě této fantómové povahy, by takový vesmír měl ještě další poněkud zarážející vlastnosti. Pokud je zjevná oddělenost subatomárních částic iluzí, znamená to, že hlubší úroveň reality všech věcí ve vesmíru je věčně propojená. Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které jsou obsaženy v každé rybě, která plave v každém srdci, které tluče a v každé hvězdě, která se mihotá na obloze. Všechno prostupuje vším. Přestože lidská povaha stále vše rozděluje a dává do škatulek a kategorií, různé fenomény vesmíru, všechna rozdělení jsou nutně umělá a veškerá příroda je vlastně propojená do jednolité sítě.

V holografickém vesmíru by dokonce ani čas ani prostor nemohl být považován za základní podstatu. Protože koncepty, jako je stanovení polohy, neplatí ve vesmíru, ve kterém ve skutečnosti není nic od ničeho oddělené. Čas a třídimenzionální prostor, tak jako obrazy ryby na televizních monitorech, by musely být také považovány za projekce tohoto hlubšího řádu. Na své hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To naznačuje, že pokud se použijí správné prostředky, může být dokonce jednou možné dosáhnout superholografické úrovně reality a vytáhnout scény z dávno zapomenuté minulosti. Co dalšího superhologram obsahuje, je otevřená otázka. Připusťme, že superhologram je matrice, která zrodila vše v našem vesmíru a obsahuje každou subatomární částici, která byla nebo bude - každé uspořádání hmoty a energie, které je možné, od vločky po quasary, od modrých velryb po gamma paprsky. Můžeme se na něj dívat jako na kosmické skladiště "Všeho co je."

Ačkoli Bohm připouští, že žádným způsobem nemůžeme zjistit, co dalšího je v superhologramu skryto, troufá si říct, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahuje víc. Vysvětluje to tak, že superholografická úroveň reality je "pouhé jeviště", za kterým leží "nekonečné možnosti dalšího vývoje". Bohm není jediný výzkumník, který našel důkaz o tom, že je vesmír hologram. Nezávislý výzkumník v oblasti výzkumu mozku, standfordský neurofyziolog Karl Pribram, je také přesvědčen o holografické povaze reality.

Pribram byl k holografickému modelu přiveden otázkou, jak a kde jsou vzpomínky v mozku uloženy. Během několika desetiletí nespočetné studie ukazují, že spíše, než by byly vzpomínky vázány na jednu oblast, jsou rozptýlené po celém mozku.

Během série zásadních experimentů ve 20. letech 19. století vědec v oblasti výzkumu mozku Karl Lashley zjistil, že bez ohledu na to, jakou část mozku potkana odstraní, nemůže vymazat jeho vzpomínku, jak vykonávat určitý komplexní úkol, který se naučil před operací. Jediný problém byl takový, že nikdo nemohl přijít na mechanismus ukládání vzpomínek, který by vysvětloval tuto zvláštní povahu "celku v každé části". Potom se v 60. letech Pribram setkal s konceptem holografie a zjistil, že našel vysvětlení, které vědci v oblasti výzkumu mozku hledali.

Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány do neuronů nebo malých skupinek neuronů, ale do vzorců nervových impulsů, které prochází celým mozkem stejným způsobem, jakým svazek laserových paprsků prochází celým filmem, který obsahuje holografický obraz. Jinými slovy Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologram. Pribramova teorie také vysvětluje, jak může lidský mozek ukládat tak mnoho vzpomínek do tak malého prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu si zapamatovat kolem 10 miliard bitů informací během průměrného lidského života (je to zhruba stejné množství informací, které obsahuje pět sad Encyclopaedia Britannica).

Taktéž bylo zjištěno, že kromě ostatních jejich vlastností, hologramy mají neuvěřitelnou kapacitu pro ukládání informací - jednoduše změnou úhlu, kterým oba svazky laserových paprsků prostupují fotografickým filmem, je možné nahrát mnoho rozdílných obrazů na stejný povrch. Bylo předvedeno, že jeden čtvereční centimetr filmu v sobě může obsahovat takové množství informací jako je 10 miliard bitů informací. Naši pozoruhodnou vlastnost rychle získat jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme, z obrovského skladu naší paměti, více pochopíme, pokud bude mozek fungovat podle holografických principů.

Když tě přítel požádá, abys mu řekl, co ti přijde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíš neohrabaně procházet nějakým gigantickým, mozkovým abecedním archivem, abys mohl odpovědět. Místo toho asociace jako "pruhovaný", "vypadá jako kůň", a "zvíře původem z Afriky" se náhle okamžitě objeví v tvojí hlavě. Zcela jistě jedna z nejúžasnějších věcí ohledně lidského procesu myšlení je, že každý druh informací se neustále ve vzájemné korelaci vztahuje ke každému dalšímu druhu informací - další podstatná vlastnost hologramu. Protože každá část hologramu je neustále propojena s každou další částí, je jeho podstata nejlepším příkladem systému vzájemné korelace.

Ukládání vzpomínek není jediná neurofyziologická hádanka, která se dá ve světle Pribramova holografického modelu mozku lépe uchopit. Další hádankou je, jak je mozek schopen si přeložit lavinu frekvencí, která mu přichází skrze smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence atd.) do konkrétního prostředí našeho vnímání. Zakódování a dekódování frekvencí je přesně to, co umí hologram nejlépe. Tak jako hologram funguje jako nějaký druh čočky, jako překládací zařízení, které je schopné přeměnit zjevně nesmyslné rozostřené frekvence do stabilního obrazu, Příbram věří, že také mozek funguje jako čočka a používá holografické principy, aby matematicky přeměnil frekvence, které dostává našimi smysly, a tím vytvářil vnitřní svět našeho vnímání. Působivý důkazní materiál naznačuje, že mozek používá holografické principy, aby mohl vykonávat svou činnost. Pribramova teorie ve skutečnosti získává stále větší podporu mezi neurofyziology.

Nedávno argentinsko-italský výzkumník Hugo Zucarelli rozšířil holografický model do světa akustických fenoménů. Bezradný ze skutečnosti, že lidé mohou určit polohu zdroje zvuku bez otočení své hlavy, i pokud slyší pouze na jedno ucho, Zucarelli zjistil, že holografické principy mohou tuto vlastnost také vysvětlit. Zucarelli také vyvinul technologii holofonického zvuku, což je nahrávací technologie, která umožňuje reprodukovat akustické situace s téměř neuvěřitelnou přesností podle reálné situace.
Pribramovo přesvědčení, že naše mozky matematicky vytvářejí "pevnou" realitu na základě informací z frekvenční sféry, získalo také určitou podporu.

Zjistilo se, že každý náš smysl je citlivý na daleko větší záběr frekvencí, než se původně předpokládalo. Výzkumníci například zjistili, že náš zrakový systém je citlivý na zvukové frekvence a náš čichový smysl je částečně závislý na tzv. "osmické frekvence" a dokonce i buňky v našem těle na daleko větší rozsah frekvencí. Tato zjištění nám naznačují, že v holografické sféře vědomí dochází k roztřídění a rozdělení frekvencí a výsledkem je konvenční vnímání. Naše mysl se ale přímo zapotácí, když se Pribramův holografický model mozku spojí s Bohmovou teorií. Pevnost a konkrétnost světa je druhotná realita a to, co je "tam", je ve skutečnosti holografická změť frekvencí, a pokud je mozek také hologram a vybírá si některé frekvence z této směsice a matematicky je přetváří do smyslového vnímání, co je potom objektivní realita?

Jednoduše řečeno, přestane existovat. Východní náboženství toto poznání již dlouho podporují, materiální svět je pro ně Mája, iluze. Přestože si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, které procházejí fyzickým světem, je to také iluze.

V podstatě jsme "přijímači", kteří proplouvají kaleidoskopickým mořem frekvence a co si z tohoto moře vytáhneme a přeměníme do fyzické reality je jen jeden úhel pohledu z mnoha, které jsou z tohoto superhologramu vyjmuty. Tento nový ohromující obraz reality, syntéza Bohmova a Pribramova pohledu, se začala nazývat holografické paradigma. Ačkoli ji mnoho vědců přivítalo skepticky, ostatní inspirovala. Malá ale zvětšující se skupina výzkumníků věří, že to může být nejpřesnější model reality, ke kterému zatím věda dospěla. Někteří dokonce věří, že může vyřešit záhady, které věda nebyla schopná dříve vysvětlit, a paranormální jevy se tím stanou přirozenými.

Nespočet vědců včetně Bohma a Pribrama zjistili, že mnoha parapsychologickým fenoménům se dá lépe porozumět za pomoci holografického paradigmatu. Ve vesmíru, ve kterém jsou v podstatě individuální mozky nedělitelnou součástí většího hologramu a všechno je neustále propojené, by v tomto případě telepatie znamenala přestup na holografickou úroveň. Samozřejmě je daleko snadnější porozumět tomu, jak mohou informace cestovat z mysli jednotlivce A do mysli jednotlivce B na velkou vzdálenost. Hologram pomáhá pochopit několik neřešitelných hádanek v psychologii. Především Gróf cítí, že model holografického paradigmatu nabízí pochopení mnoha matoucích fenoménů, které jednotlivec prožívá během stavů rozšířeného vědomí.

Když v 50. letech vedl výzkum o LSD jako možném psychoterapeutickém prostředku, pracoval Grof se ženou pacientkou, která byla náhle přesvědčena, že přijala identitu samičky prehistorického druhu plaza. Během svých halucinací nepopisovala jenom podrobnosti, jaké to je být vměstnána do takovéto formy, ale také si všimla, že samci tohoto druhu plaza měli na straně hlavy barevnou skvrnu. Grofovi přišlo udivující, že ačkoli žena neměla žádné předchozí znalosti o těchto věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u určitých druhů plazů, má barevná oblast na hlavě důležitou roli jako spouštěč sexuálního vzrušení.

Zkušenost této ženy nebyla ojedinělá. Během svého výzkumu se setkal Grof s případy pacientů, kteří se zpětně identifikovali prakticky s každým druhem v rámci evolučního stromu. Kromě toho také zjistil, že tyto zážitky obsahovaly často zvláštní zoologické detaily, které se později ukázaly být pravdivé. Regrese do zvířecího království nebyly jediné zarážející psychologické fenomény, se kterými se Grof setkal. Měl také pacienty, kteří se zřejmě dostali do nějakého druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Jednotlivci s trochou vzdělání nebo úplně bez něj náhle detailně popisovali zoroastrické pohřební praktiky a scény z Hinduistické mytologie. V další kategorii zkušeností popisovali jednotlivci přesvědčivé zážitky z cest mimo tělo, prorocké záblesky budoucnosti a zážitky z regresí do inkarnací minulých životů.

V pozdějším výzkumu se Grof setkal se stejným rozsahem fenoménů i u terapeutických sezení, během nichž nedošlo k použití psychedelických látek. Protože společným prvkem těchto zkušeností se zdála být transcendence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a/nebo za časové a prostorové omezení, nazval je proto Grof "transpersonálními zkušenostmi" a v pozdních šedesátých letech se spolupodílel na založení psychologického oboru s názvem "transpersonální psychologie" a oddal se zcela bádání v tomto oboru.

Ačkoli se v Grofově nově založené společnosti Association of Transpersonal Psychology začala tvořit rychle rostoucí skupina stejně smýšlejících profesionálů a z transpersonální psychologie se stal respektovaný obor, roky nebyli schopni ani Grof ani jeho kolegové přijít na mechanismus, který by vysvětlil bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. To se ale změnilo s příchodem holografického paradigmatu. Grof jednou poznamenal, že pokud je v podstatě mysl částí kontinua, je spojena jako v labyrintu ne jen s každou další myslí, která existuje nebo existovala, ale také s každým atomem, organismem a místem v prostoru a čase. Skutečnost, že může příležitostně udělat výpad do labyrintu a zažít transpersonální zkušenosti, nevypadá už tak podivně.

Holografické paradigma má také dopad na tzv. pevné vědy jako je biologie. Keith Floyd, psycholog na Virginia Intermont College, poukázal na skutečnost, že pokud pevnost reality je pouze holografická iluze, nebyla by již pravda, pokud bychom tvrdili, že mozek vytváří vědomí. Spíše je to vědomí, které vytváří vnímání mozku - také těla a všeho dalšího okolo nás, což interpretujeme jako fyzické. Tento obrat ve způsobu, jakým se díváme na biologické struktury, způsobil, že výzkumníci také poukazují na skutečnost, že lékařství a naše porozumění procesu léčení může být také holografickým paradigmatem změněno. Pokud je zjevná fyzická struktura těla jen holografickou projekcí vědomí, je zřejmé, že každý z nás je daleko více zodpovědný za vlastní zdraví, než nynější poznání v lékařství dovoluje. Co nyní označujeme jako zázračné zmizení projevů nemoci, se může stát na základě změny ve vědomí, která zpětně ovlivní hologram těla.

Taktéž kontroverzní nové léčitelské techniky jako jsou vizualizace mohou tak dobře zapůsobit, protože holografická sféra myšlenkových obrazů je v podstatě tak opravdová jako "realita". Dokonce i vize a jevy, které jsou označeny za "nadpřirozenou" realitu, mohou být vysvětleny na základě holografického paradigmatu. Ve své knize dary neznámých věcí, "Gifts of Unknown Things," popisuje biolog Lyall Watson jeho setkání s indonéskou šamankou, která svým rituálním tancem způsobila, že celý kus lesa náhle zmizel, rozplynul se do vzduchu. Watson dále vypráví, jak on a další překvapený svědek pozorovali, jak žena opět tyto stromy nechala objevit a potom je zase nechala náhle zmizet a to několikrát úspěšně opakovala. Přestože nynější vědecké chápání nemůže takovéto události vysvětlit, tyto jevy se stávají více uchopitelné, pokud je "pevná" realita pouze holografickou projekcí.

Možná nějakým způsobem souhlasíme s tím, co "tam je" nebo co"tam není", protože konvenční realita je formulována a schvalována na úrovni lidského nevědomí, kde jsou všechny mysli neustále propojeny. Pokud je toto pravda, má holografické paradigma velmi hluboký dopad na vše. Zkušenosti typu Watsonových zážitků nejsou samozřejmostí jen z toho důvodu, že jsme do naší mysli nenaprogramovali přesvědčení, že samozřejmostí být mohou. V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení, v rámci nichž bychom nemohli rozšířit strukturu reality. Co vnímáme jako realitu, je pouze plátno, které čeká na to, abychom na něj nakreslili, jakýkoliv obraz chceme. Všechno je možné, od ohýbání lžíce silou mysli až po fantastické zážitky, které zažíval Castaneda během svých setkáních s čarodějem donem Juanem.

Jsme oprávněni používat naše magické schopnosti, které nejsou o nic víc zázračné, než naše schopnost tvořit během snů realitu, kterou chceme. Dokonce i naše nejzákladnější přesvědčení o realitě se stávají podezřelá, neboť v holografickém vesmíru, jak Pribram naznačuje, by se i na náhodné události na základě holografických principů muselo nahlížet jako na předem dané. Synchronicity a významné náhody dávají najednou smysl a na všechno v realitě bychom museli nahlížet jako na metaforu, protože i náhodné události by vyjadřovali určitou zásadní symetrii.

Uvidíme, zda bude Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma vědou přijato nebo zanikne, ale již nyní můžeme s jistotou říct, že doposud mělo velký vliv na myšlení mnoha vědců. I když bude prokázáno, že holografický model neposkytuje nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která zjevně probíhá mezi subatomárními částicemi, alespoň, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik na Birbeck College v Londýně, Aspektovy objevy "naznačují, že bychom se měli připravit na radikální změnu v uvažování, která zpřístupní nové pohledy na realitu."

(c)2009 Translation: Eliška Průšová

Zdroj: www.earthportals.com/hologram


Rodinné konstelace

Semináře jsou pozváním pro každého, kdo se chce podívat na svou současnou životní situaci a najít řešení, či se osobně seznámit s metodou rodinných konstelací. Termíny naleznete v aktualitách a v menu u rodinných konstelací.

Kalendář akcí

19.09. 2018

OM CHANTING

Všechny akce ...
 
© 2011 - 2016 Jana A. Blažková