Ananké
Jana A. Blažková
  • Rodinné konstelace
  • Hypnoterapie, Kineziologie
  • Focusing
  • Hlubinná terapie
  • Bachovy esence
  • Kurzy Reiki, meditace
  • Prožitkové semináře

 

"Namísto abyste si stěžovali na temno,
je lepší rozsvítit světlo"
(Konfucius)

 

Bratří Čapků 652/26
400 01 Ústí nad Labem

nebo

Saratovská 37
Praha - Strašnice

Mobil: 604 775 719
Telefon: 475 604 245
E-mail: blazkovaj@volny.cz

 

 

Blažková Jana - Alternativní medicína a léčitelé psychologicke poradny - idatabaze.czLéčitelé a alternativní medicína - idatabaze.cz

Najdete nás na Facebooku

facebook-icon.png

Důležité

Je možné, že se mi nedovoláte, neboť při práci vypínám telefony. Zareaguji na Vámi zaslanou sms tím, že Vás prozvoním, až budu opět dostupná. Nebo napište e-mail, odpovím Vám co nejdříve. Na sms zprávy neodpovídám. Děkuji za pochopení! :-)

Aktuality

23.01. 2012

Více o rodinných systemických konstelacích a konstelacích traumatu

Systemické konstelace jsou souhrnným názvem pro určitý specifický druh práce ve vztahových systémech. Základy pro tuto práci položil německý terapeut Bert Hellinger, který pracoval s rodinnými vztahovými systémy a přinesl, vytvořil a rozvinul tak metodu nazvanou Rodinné konstelace.

Proces systemických rodinných konstelací je sebepoznávací a prožitkovou metodou, která odhaluje vlivy skrytých sil v našich rodinných systémech a vytváří prostor pro znovunalezení osobní síly a svého místa, pro přijetí a prožití plného života - vlastního života, osvobozeného od podvědomých rodinných vlivů.

Systemické konstelace jsou tedy jedinečnou metodou vhodnou nejen pro hledání řešení problémů ve vztahových systémech a nalezení zdroje vlastní síly pro potřebné kroky, ale jsou navíc výborným prostředkem vlastního seberozvoje a vědomého života vůbec, jsou možností pocítit dotek vlastní duše s něčím hlubším v nás, jsou způsobem navázání či prohloubení kontaktu s vlastními pocity a potřebami, se sebou samými. Konstelace jsou tréninkem, jak využívat emoce pro sebe a získávat z nich informace.

Rodinné konstelace - jsou základem pro práci v rodinných vztahových systémech, vytváří základní strukturu pro skutečnou změnu ve všech partnerských problémech, vztazích rodič-dítě, hledání svého místa v životě, zdravotních (fyzických i psychických) problémech, finančních či majetkových problémech, uplatnění v zaměstnání-povolání, poskytuje nový pohled na různé závislosti, zapletení ve vztazích, opakované problémy, deprese, nejrůznější překážky, na které v životě narážíme .... odkrývá nám nevědomá zapletení do různých destruktivních her, vzorců a přesvědčení. A hlavně umožňuje nám všechny tyto věci vidět novýma očima, změnit je, léčit je ... Tuto metodu pak dále Hellinger rozvíjel do jemnější metody tzv. Pohybů duše (Movement of the Soul), která odkrývá touhy a potřeby našich duší, léčí jejich rány a vyvolává nové vnitřní pohyby - pnutí vedoucí k žádoucí změně. Pokud není vytvořen prostor pro tento nový pohyb díky přetrvávajícímu zapletení v systemických vztazích a tématech, tak by nás na to tato metoda (pokud je vědomě vedena) měla vrátit zpátky do rodinného systému nebo do práce s traumatem.

Pokud není vyřešeno nebo současně řešeno i traumatické zapletení klienta (např. formou konstelací traumatu a další prací s traumatem ve všech  dále uvedených oblastech), tak nejde trvale vyřešit zapletení v rodinném systému nebo vyřešit jej bez toho, že bychom neretraumatizovali část své psyché nebo nepřenesli řešený problém, často velmi skrytě a až delším čase, do jiné oblasti života, resp. nevytvořili velmi silnou nevědomou tendenci k jiným kompenzacím a iluzím. Proto je velmi důležité na každou práci v rodinném systému, nahlížet tímto způsobem a pracovat s rodinným systémem především z pohledu traumatických procesů ve všech uvedených oblastech.

Mezilidské vztahy vytváří vztahové systémy, kde fungují určitá pravidla a zákony, určité zvyky a řády. Nejsilnějším takovým systémem je rodinný systém, a to jak na úrovni vertikální (původní rodina), tak na úrovni horizontální (současná rodina). Dalšími takovými systémy jsou pracovní kolektivy, systémy utvářené vlastnickými vztahy, politická či zájmová uskupení,....

Všechny tyto systémy mají tendenci (stejně jako systémy fyzikálně-chemické) být v určitém rovnovážném stavu. Tak jako v každé společnosti, tak i v jakémkoliv vztahovém systému se vytváří a vyvíjí systémové svědomí, které chrání konkrétní hranice systému v hlavách-myslích jednotlivých členů systému.Pokud tedy dojde k narušení systému, porušení pravidel a zákonů, narušení vztahů, tak dochází samovolně ke krokům-dějům vedoucí k pokusu o vyvážení tohoto systému. Vztahy v systému mají navíc ale různou významovou hodnotu, mají i určité priority.

V mezilidských systémech probíhají všechny tyto jevy většinou na podvědomé úrovni a proto mohou zcela zásadním způsobem ovlivňovat životy lidí v systému, jejich motivy, touhy, tendence, činy a pocity. Je třeba si uvědomit, že během života není možné nezraňovat lidi, nezraňovat své blízké a tak nenarušovat vztahy v systému.

Díky určitému holografickému propojení členů vztahového systému a především díky vlivu traumatických procesů v nich, existuje úroveň pocitů, která nepramení z osobního života konkrétního jedince, ale má původ v předchozí generaci původní rodiny. Nejedná se však pouze o členy rodinného systému, které dotyčný jedinec znal, ale také o ty, které nikdy nepotkal, kteří zemřeli, či byli z rodiny vyloučeni. Tito lidé jsou ve skutečnosti ve vztahovém systému rodiny stále svým způsobem přítomni (vytváří určitou pozici emočních vztahů a vazeb a díky traumatické disociaci identity často i přímo, formou parazitických částí psyché), což má na jednotlivé členy systému stálý vliv, a to někdy velmi nebezpečný vliv ústící do chorob, nehod či náhlých úmrtí. Naše potíže a problémy pramení tedy z části našich přímých zkušeností a prožitých traumat a zapletení a z části ale z historie systému celé rodiny a traumatických procesů v ní. Nezpracovaná zranění, bolesti a ztráty rodičů pak často na sebe přebírají jejich děti či vnoučata, pravnoučata .... , a to z důvodu traumatických procesů v rámci strategie přežití. Tento proces přenosu a motivace k němu byl v minulosti velmi chybně nazýván "nevědomou obětující se láskou dítěte k rodiči", což ovšem, při vědomí vlivů traumat, můžeme vidět jen jako typické traumatické přeznačení hodnoty v rámci obranných a kompenzačních strategií (!!) vedoucí navíc skrytě jen k další retraumatizaci.

Konstelace traumatu - základem pro všechno zapletení ve vztazích (rodinných, pracovních atd...), pro všechny přenosy emocí mezi členy systému a jejich nevědomé destruktivní či nekonstruktivní hry jsou traumatické události-zkušenosti jednotlivých členů systému či celých skupin jednotlivců (viz. Trauma a terapie). Traumatické obranné strategie a další důsledky traumatických stavů se pak rozrůstají jako rakovina v duši jednotlivce i celé společnosti. Práce s traumatem je tedy zcela zásadním kamenem pro trvalou změnu a budování něčeho nového vlastního, je základem pro nalézání sama sebe, pro nabytí osobní svobody a dávání svobody druhým. Způsob konstelační práce je velmi vhodný rovněž pro aplikování na práci s traumatem, ba přímo naopak, pohled očima traumatu na děje v rodinných systémech je zásadním předpokladem, že nebude docházet ke zbytečnému retraumatizování a nebo nevědomým kompenzacím zdánlivě vyřešeného systemického zapletení. Tento způsob práce v rodinných a jiných systémech, který zohledňuje traumatické procesy se nazývá Konstelace traumatu.

"Člověk je duševně vícegenerační bytost" (Dr. F. Ruppert)

Všichni víceméně bez zamyšlení akceptujeme zákon o zachování energie s jeho fyzikálními důsledky. Jakkoliv se nabízí, že tato zákonitost platí nejen ve fyzice, ale i v oblasti mezilidských vazeb, je přinejmenším nelehké vidět i tady působení této zákonitosti. Ačkoliv je nelehké vidět její původ, přesto jsme ve svém životě neustále konfrontováni s jejími projevy a následky.

V tomto smyslu silně ovlivňuje náš život. Ve svém životě býváme konfrontováni s pocity, fyzickými symptomy a životními postoji, které mají svůj původ v životě našich předků - rodičů a prarodičů, ale i předchozích generací, a to sice jak těch, o kterých toho mnoho víme, tak i těch - a to obzvláště - o kterých toho víme jen málo, nebo i vůbec nic. Se všemi jsme svázáni stejnou rodovou vazbou. Přenos těchto událostí má svou vlastní zákonitost, která se spontánně odehrává v našem nevědomí - a tím i mimo dosah našeho vědomého zásahu.

Například traumatický zážitek matky při umělém přerušení těhotenství je vytěsněn do nevědomí tak dokonale, že ona matka posléze žádné trauma necítí. Vůbec si přitom neuvědomuje, že právě tohle je následek traumatu, při kterém se její psýché rozštěpila na dvě části. Na tu, která necítí a stará se pouze o fungování a přežití ve vnějším světě - racionální já, a na část, kde je ona bolest uložena, vytěsněna a vytlačena do nevědomí -tvoří tzv. traumatizované já.

Pocity traumatizované části jsou drženy v šachu onou částí, která se stará o přežití a fungování. Racionální já se tedy stará i o to, aby se tyto bolestné pocity nedostaly na povrch vědomí. Střeží je, má je pod kontrolou a na jejich kontrolu spotřebuje značnou část energie, kterou potom nemáme k dispozici. Ne zcela neprávem se člověk obává, že by ho tyto pocity zaplavily a možná zcela ochromily. Proto udělá téměř vše, aby se tomu vyhnul. Až s přehnanou opatrností se vyhýbá veškerým možnostem, které by se mohly těchto skrytých pocitů dotknout.

Člověk tedy necítí následky odštěpení částí své psýché přímo, ale spíše nepřímo. To se může projevovat tak, že ona zmíněná matka tu emočně „jaksi není". Není zcela dosažitelnou ani pro své děti, ani pro svého manžela. Důvodem je, že ta část, kde jsou zamrazeny její emoce, není dosažitelná ani pro ni samotnou. Ona sama tedy vědomě neví, proč je emočně nedosažitelná. Bez častějšího upozornění svého okolí na tento fakt a bez problémů z toho vyplývajících by si toho možná ani sama nevšimla. Kromě toho může být často unavená, neboť hodně energie spotřebuje na „udržení" svých zmražených emocí pod povrchem vědomí. Trauma také s přibývajícím věkem většinou nemizí, ale naopak se zesiluje a začíná přecházet do těla, kde se projevuje různými bolestmi. Somatizuje se.

Spontánní zpracování traumatu se tedy děje v nevědomí. Psýché se spontánně rozštěpí na části, aby zajistila přežití v dané situaci. Jinak to neumí. Svým způsobem je dobře, že to vůbec umí a dokáže, neboť křehká duševní struktura dítěte konfrontovaná denně s emoční nepřítomností matky, nebo dokonce odmítáním a destruktivní kritikou ze strany rodičů, by to dlouhodobě nebyla schopna snést. Jediná možnost je „odštěpit" tyto bolestné pocity do nevědomí a necítit je. Jinou možnost dítě v takovéto situaci ani nemá.

Funkce spontánního rozštěpení při traumatu je zároveň funkcí přežití. Tento proces se děje v nevědomé psýché, nezávislé na vědomí. To je také důvod, proč takovýto člověk není ani později schopen začít znovu vědomě cítit. Pro nevědomí se nic nezměnilo, ono nevnímá, že od traumatizující události uběhlo třeba i dvacet let. V nevědomí neplyne čas lineárním způsobem, vše je svým způsobem stále přítomno. Když v nevědomí toto rozštěpení jednou nastalo, není v moci (ani dospělého) vědomí, vrátit se ke svým pocitům a začít znovu cítit, jakkoliv by to jeho okolí po něm mohlo vyžadovat, nebo mu v tomto směru dávalo „dobré rady", což se i nezřídka děje.

Není dost dobře možné vrátit se vědomě k něčemu, co je uloženo v nevědomí, ani kdyby se o to člověk v „dobré vůli" snažil. Vědomím nelze ovlivnit nevědomí. V tom spočívá často základní nepochopení rozdílu povah vědomí a nevědomí. Nevědomí se jednoduše neřídí přáními vědomí - jakkoliv „správné a rozumné" se mohou tato přání i jevit- a jakkoliv se vědomí o to může i snažit. Nevědomí se řídí svými vlastními zákonitostmi a vědomí zde má jen velmi omezený vliv. Velmi rozšířený postoj „ vyřešit si své věci sám", je tímto zcela odsouzen k neúspěchu.Odhodlané jedince to ovšem vůbec neodradí od toho „pracovat" na svých problémech třeba i dvacet let bez sebemenší známky změny.

To ale současně neznamená, že když se člověk v dobré víře někomu svěří a nechá si pomoci, tak že mu i skutečně bude pomoženo. Naprosto záleží na tom kdo, jakou metodou a na jak hluboké úrovni s daným tématem pracuje.

Abychom byli schopni s těmito zákonitostmi pracovat, musíme se vydat tam, kde se odehrávají a odkud také působí na náš život - do nevědomých vrstev psýché. To je podstatou konstelační práce s traumaty.

Nejedná se ovšem jen o přenesená traumata vzniklá v našem dětství, nebo za života naší matky. Existují i silné traumatizující zážitky například z války, které zažili naši předkové a které působí po mnoho generací, nebo dokonce působí „přes" generaci, tzn. objeví se nikoli u příští, ale až u přespříští generace. Tento vliv není tedy jednoduše genetická informace, i když se děje v rámci rodinných vazeb.

Existence traumat má u člověka zviditelňuje v různých formách:

Cílem konstelace není ani tak změna ve vnějších vztahových strukturách, nýbrž změna toho, jak jsou representovány uvnitř pacienta. K tomu ovšem musí být pacient motivován a zaměřit svoji pozornost na své vnitřní struktury. Neměl by nechat odvést svoji pozornost vztahy ve vnějším světě, ani svým doufáním, že jeho vlastní změna způsobí, že např. jeho rodiče už nebudou reagovat chaoticky.

Traumata, která se stala, musí v konstelaci vyjít najevo a musíme je vzít vážně. A nejde jen o traumata, která prožil sám pacient, ale také o traumata jeho rodičů, prarodičů a popřípadě i praprarodičů.

V konfrontaci s traumatem se okamžitě aktivují obranné mechanismy. Ty musíme v rámci celého procesu konstelace představit, rozpoznat, pochopit a významově zařadit.

Podstatné je, že s pomocí procesu konstelace a díky opoře v podobě vedoucího konstelace a zástupců reprezentujících zdravé struktury může pacient aktivovat a posilovat své vlastní zdravé struktury.

- Vliv rodinných struktur a zápletek je možné si představit jako energetické otisky, které působí v rodinném systému a přenášejí se na další generace.

- Silně formující a traumatizující zážitky, které byly jednotlivými členy rodinného systému vytlačeny do nevědomí (ve kterém jsou všichni členové rodiny v rozsahu několika generací spolu duševně spojeni asi tak jako systém spojených nádob), se přenášejí dále, respektive jsou nevědomě přebírány dalšími členy rodinného systému v následujících generacích. Trauma vstoupí touto cestou do života někoho jiného z rodinného sytému. Stejně jako platí ve fyzice zákon o zachování energie, podle kterého se energie neztrácí, ani energie traumat a bolestných zážitků se v rámci rodinného systému neztrácí. Pokračuje cestami nevědomí dál a ukáže se u někoho jiného v pozměněné a často i v zcela nepozměněné formě, na psychické i fyzické úrovni.

- Tyto tendence působí tak silně a zásadně, protože se odehrávají na nevědomé úrovni.

- Čím méně jsme si těchto vlivů vědomi, tím více jsme jim vydáni na pospas.

Tato úměrnost platí ovšem i naopak :

Odkrytí rodinných zápletek a traumat přináší osvobozující vhled do problémů, které se s námi nezřídka táhnou celý život.

Současně s tím ovšem musí probíhat práce s odštěpenými částmi osobnosti vedoucí k jejich přijetí a integraci. Změna pak přichází na nevědomé úrovni a pozvolna „prosakuje" do vědomí

Konstelace traumatu tedy mohou:

přímo ošetřovat konkrétní traumatické události, o kterých víme

mohou nevědomé traumatické zážitky zpětně vyhledat, identifikovat a uzdravovat

poskytnout zcela nový pohled na nejrůznější situace a problémy v životě, ukázat kde "je zakopaný pes", kde máme destruktivně přeznačené životní hodnoty, naše vnímání a hodnocení reality. Jsou to situace, kdy si myslíme, že něco chceme a něco pro to stále děláme a "ono se to jen nějak nedaří" a kdy potřebujeme poznat, že jsme vlastně celou dobu usilovali o něco jiného, dělali něco jiného, směřovali zcela jinam, kdy potřebujeme uvidět a změnit strategie našeho myšlení, vnímání a jednání. Konstelace traumatu mohou odhalit tento chaos v naši duši a přinést jasnost, novou strukturu a nové prospěšné strategie, novou energii, poznání a motivaci.

Konstelace traumatu mohou být základem integrace naši roztříštěné duše. Tyto integrační procesy pak v naší duši mohou léčit vnitřní rány a bolesti, uvolňovat zadržené traumatické energie, ukončovat traumatické obranné strategie a projasňovat naši mysl.

Konstelace porodních a předporodních (prenatálních) traumat  - Specifickým obdobím, které může zahrnovat určité traumatické zkušenosti a témata je naše prenatální období, tedy předporodní úsek našeho bytí, který v nás zanechává velmi silné emoční otisky a vzorce - programy našeho jednání po celý život. Je někdy opravdu překvapující zjistit, jak moc tyto předporodní a porodní zkušenosti ovlivnily náš život. Na tuto zkušenost je také vázáno smíchání identit a životních strategií rozeného dítěte s vytěsněnými částmi a obrannými strategiemi matky a tím ke zmatení vědomí KDO JSEM JÁ. Těmto tématům se pak věnují konstelace porodních a předporodních traumat (prenatálních traumat). V poslední době se rovněž stále častěji setkáváme s přímým vlivem traumat umělého početí. Obecně prenatální konstelace včetně významu událostí a motivací početí se stávají v poslední době zajímavým zdrojem poznání.

..

Konstelace narkóz a ztrát vědomí - dalším typem traumat, které se takto v poslední době otevřely ke zpracování, a to jsou traumata narkóz a ztrát vědomí při operacích a úrazech. Při práci jsme zjistili, že každá narkóza či ztráta vědomí může mít velmi neblahý vliv na další život a vytváří potřebu opakování nedokončených obranných strategií, fixuje disociaci vytěsněných částí-našich identit, atd..... takže se podílí na řetězení traumatických událostí, nebezpečném opakování podobných situací, poloh a pozic těla či pocitů a celkově nás vede k vynuceným nevědomým kompenzacím, přenosům a zmatku v identitě. S těmito tématy tedy pracujeme v konstelacích narkóz a ztrát vědomí.

Firemní konstelace - další možností specifické aplikace konstelační práce jsou firemní systémy. S firemními problémy a tématy tedy pracují firemní konstelace. S těmito tématy lze pracovat s jednotlivcem (majitel, manažer, zaměstnanec...) na otevřené skupině-semináři a nebo specifickým způsobem přímo ve firemním kolektivu a nebo též individuálně.

Zdravotní konstelace - konstelační práce umožňuje rovněž se podívat na nevědomé souvislosti a příčiny našich zdravotních - psychosomatických problémů - zde mluvíme o metodě zdravotních konstelací. Specifickou možností léčení naší duše mohou být i konstelace Esencí. Konstelace Esencí jsou doteky a spojením s našimi zdroji života, potvrzujícími naši vědomou identitu a potřebnými pro osobní životní cestu a další vývoj. Kontakt s různými kvalitami zdrojových Esencí podporuje integrační a léčivý proces. Všichni máme někde uložené vzpomínky na zkušenosti spojení s těmito Esencemi, tyto Esence vytváří pevný bod vědomí naší identity, vědomí KDO JSEM JÁ, ale vlivem traumat a dalších vlivů jsme od nich oddělování a snadno s nimi ztrácíme kontakt, a to vytváří jedno ze základních zmatení a stává se destruktivním pro naši další existenci, vývoj i naše zdraví. Zdravotní konstelace - systemická konstelační práce umožňuje rovněž se podívat na nevědomé souvislosti a příčiny našich zdravotních - psychosomatických problémů - zde mluvíme o metodě zdravotních konstelací. V zásadě se pracuje buď v rodinném systému, kde hledáme skryté souvislosti a vlivy zdravotního problému nebo se díváme na téma očima traumatu a pracujeme s jednotlivými částmi duše, zástupci nemocí a skrytých motivů, zapomenutých traumatických událostí nebo s dopady separačních procesů vazeb rodič-dítě. Takže se při této práci spojují přístupy rodinných konstelací a konstelací traumatu.

Velký a přímý vliv na naše zdraví mají prožité narkózy a ztráty vědomí nebo úrazy, operace a zážitky ohrožující život a těmto tématům se věnují konstelace narkóz a ztrát vědomí. Další možností práce je postavit zdravotní problém do strukturní či spontánní konstelace.

Specifickou možností léčení naší duše s dopadem na naše zdraví pak mohou být i konstelace Esencí. Konstelace Esencí jsou doteky a spojením s našimi zdroji života potřebnými pro osobní životní cestu a další vývoj. Kontakt s různými druhy - kvalitami Esencí života podporuje integrační a léčivý proces. Všichni máme někde uložené vzpomínky na zkušenosti spojení s těmito Esencemi, ale vlivem traumat a dalších vlivů s nimi snadno ztrácíme kontakt, a to se stává destruktivním pro náš vývoj i naše zdraví.

Finanční konstelace - na naše finanční či majetkové problémy se můžeme tímto konstelačním přístupem podívat zcela jinýma očima, podívat se na skryté systémové vlivy (splatit dluhy za pocity viny, dluhy v systému, křivdy a bezpráví, zabavené majetky a ztráty v rodině a nevědomá loajalita s předky), podívat se na destruktivní vlivy nejrůznějších přesvědčení stran peněz-financí a  majetku, které v nás žijí jako nevědomé destruktivní programy - zde pak mluvíme o Finančních konstelacích. Signálem pro práci s tímto tématem nejsou jen zjevné majetkové a finanční problémy, ale třeba opakující se drobné ztráty, trvalý stav našeho konta na nule nebo někde pod ní, zadluženost, která nepřináší zisk, pocit dřiny z vydělávání peněz, podrazy společníků, kolegů v práci apod.

Spontánní konstelace - zvláštní typ konstelací, který se poslední dobou stále silněji hlásí o slovo na probíhajících seminářích a který vychází ze zvláštního způsobu přístupu ke skupinové práci a zakázce klienta, kdy se dá v bezpečném prostředí velká volnost ke spontánním procesům a reakcím skupiny na zakázku klienta, stejně jako k vytvoření zástupných, blíže nepojmenovaných postav-zástupců a dá se prostor, v určitých hranicích a s určitým zrcadlením běžících procesů, pro zcela spontánní sestavení příběhu a postupné vymezení konkrétních postav, vztažených ke zdrojového traumatu řešeného problému. Tyto postavy, po počátečním chaosu a hledání sebe a svého místa dokáže klient, někdy až neuvěřitelně přesně, pojmenovat a identifikovat, což umožní velmi efektivní a skutečně aktuální další práci v systému.

Konstelační náhledy - v různých případech, například vzhledem k nižšímu počtu účastníků, nebo poskytnutí rychlé zpětné vazby na běžící proces, k časovému omezení trvání zamýšlené kostelační práce, práce se určitými tématy a pro odhalení skrytých motivací, ..... můžeme stavět jen tzv. konstelační náhledy na zvolená témata a problémy, což může být velmi užitečné a na což může být i celý seminář koncipován, což by mělo být ale uvedeno v názvu semináře (pro komplexní terapeutickou práci v konstelaci je přece jen třeba více než 3, 4 zástupci, kteří naopak stačí pro konstelační náhledy). Konstelační náhledy ale také mohou být vhodným a osvěžujícím doplňkem klasického semináře konstelací. Takovéto konstelační náhledy, kdy je priorita kladena na nahlédnutí na problém, skryté motivace a přeznačení, nahlédnutí na souvislosti problému, vidět ho jinak, na zpětnou vazbu běžícího procesu, mohou být opravdu pohotovou běžnou pracovní pomůckou koučů, vedoucích pracovníků a manažerů se základními vědomostmi o metodě, pokud se nepouštějí do hlubší práce a řešení, také mohou být velmi vhodnou formou práce pro začínající méně zkušené lektory a stejně tak pro každého jednotlivce (po základní proškolení a určitých zkušenostech) pro jeho snažší orientaci v situacích, do kterých se dostává.

Supervizní konstelace -  ve skupině můžeme řešit a stavět do konstelace také profesní pracovní témata jako např: náš konkrétní přístup k problémovému klientovi při terapeutické práci či práci v pomáhajících profesích i v každé řídící funkci. Můžeme nahlížet na možné vlastní projekce a skryté vlivy ve vlastní terapeutické či pomáhající či řídící práci a na naše vztazích s klienty a vše co je ovlivňuje. Můžeme supervizně nahlédnout konkrétní vlastní terapeutickou práce (skupinovou či individuální), terapeutický postup s konkrétním klientem, nebo dopady vlastního řízení či koučování podřízených na pracovišti, můžeme celkově nahlížet na konkrétní vztahy podřízený-nadřízený na konkrétních případech. Můžeme tak získat zpětnou vazbu z potenciálních budoucích kroků a řešení. Můžeme takto přečíst určité sdělení pro nás samotné z určitých opakujících se situací, pocitů a problémů, z určitých typů klientů a jejich témat ....

Pohyby duše (Movement of the Soul)

Metoda B. Hellingera vycházející z rodinných konstelací či navazující na rodinné konstelace, ale pracující na jiné úrovni a na základě odlišných principů a cílů. Pohyby duše pracují jinak se systémovým prostředím jednotlivce a jeho rodiny, kdy vedou člověka za hranice systémového prostředí a jeho omezujícího vlivu, resp. uvědomění si potřeb své duše tento systém opustit, rozšířit, změnit a podívat se jakým směrem tyto potřeby vedou-ukazují. Při pohybech duše se pracuje rovněž s rozestavěním zástupců v prostoru, ale slovní vyjadřování pocitů je minimalizováno a zástupci jsou vedeni k pomalým pohybům následujícím skrytý pohyb-potřeby-puzení ve svém nitru.

• Cílem pohybů není něco vyřešit, ale ukázat možnosti a nechat působit. Cílem není ani porozumění, i když ho může přinést. Řešení je tedy podstatně méně definováno, hledá se dotek nových věcí. Jde o pohyb, který vyvolá další pohyb.

• Jsou vhodné pro náhled na interakcí s externím vlivem, cizím nesystémovým řešením a konfrontací a často se používají zástupci personifikovaných témat.

• Pro pohyby duše je většinou zapotřebí mít v zásadě vyřešeny systémové vztahy z rodinných konstelací. Jinak se stává, že se děj rozvíjí velmi ztěžka nebo je nutno se vrátit do systemických vazeb z RK. Ale lze je vždy použít na vyvolání určitého vnitřního obrazu konkrétního osobního či vztahového problému a tak ujasnit potřeby, situaci, získat vhled pro další práci.

• Pro pohyby duše je ale naprosto zásadní mít řešenou a rozkrytou svou traumatickou strukturu a zapletení v nevědomých motivech, traumatických strategiích a identitách, protože jinak nedokážeme tyto traumatické potřeby a motivace odlišit od skutečně svých a hrozí takto, že se velmi snadno necháme retraumatizovat a naopak tato přeznačení, parazitické identity a nenaplněná přání předků ukotvíme ve svém životě! Tyto jemné vnitřní pohyby naší duše a její rozvíjející potřeby jsou totiž, z pohledu běžícího traumatického procesu a ohrožení, ve kterém všichni jsme zapleteni "až po uši", vždy až na druhém místě, takže prioritně je pochopitelně a zákonitě mnohem větší síla a pozornost věnována našemu přežití. Strategie přežití je spojena vždy s tou nejsilnější energií v našich životech a díky tomu jsme ještě tady. Kdyby tomu tak nebylo, tak už jsme dávno vymřeli.

• Pohyby duše jdou ale vždy použít jako vložené vsuvky na prozkoumání dílčích úseků a témat v konstelaci a mají své místo i v průběhu spontánních konstelací.

Pro postavení konstelace je vhodné znát základní fakta týkající se rodinného systému do 2.-4. generace nazpět. Ale není to nutné!

Pokud prostě v některých situacích nejsou k dispozici, jde vždy pracovat s fakty, která jsou známá (každý měl nějaké biologické rodiče a ti zase své rodiče) a to co nevíme se bude postupně otevírat v konstelaci.

Důležitá fakta:

♦předčasná a náhlá nebo tragická úmrtí

♦úmrtí malých dětí, úmrtí při porodu, potraty a interrupce

♦sebevraždy,

♦zneužívání a násilí

♦rozvody

♦bývalí partneři

♦první lásky

♦emigrace, vyloučení z rodiny, černé ovce - opilci, narkomani, soudně stíhaní jedinci apod

♦vážné nemoci, dědičné nemoci či opakující se nemoci v rodu

♦narkózy a ztráty vědomí, operace, prožitá traumata

♦průběh vlastního porodu a prenatálního období, průběh těhotenství a porodu vlastních dětí

♦ztráty majetku, zabavený a ukradený majetek, prohospodařený, utracený či prohraný majetek,

♦závislosti

♦spáchaný zločin,

♦účast ve válce, válečné oběti

♦spáchané křivdy,

♦silně nábožensky založené osoby

♦užitek z neštěstí druhých (získání firmy, nemovitosti apod.),

♦opakované osudové vzorce v systému

♦silné nenaplněné touhy a přání

♦vícenárodnostní rodinný systém

♦problémy v zaměstnání,

♦jakýkoli neobvyklý osud

 

Jak vysvětlit fungování konstelací

Vědecké teorie použitelné jako výkladové modely konstelací (z knihy Miro Hajduka a Vojtěcha Černého: Rodinné konstelace - spiritualita a psychoterapie, Computer Press Brno 2011).


TEORIE MORFICKÉ REZONANCE

Jejím autorem je britský biolog a filozof Rupert Sheldrake (2002) a formuloval ji koncem 20. století jako podklad a inspirace pro jeho výzkumy sloužily další teorie. Teorie vitalismu, podle které fenomén života nelze zcela pochopit na základě fyzikálních zákonů, odvozených pouze ze studia neživých systémů, ale že u živých systémů musí existovat ještě další kauzální faktor. Teorie chreody předpokládá, že opakováním vzorců činnosti v čase, se tyto vzorce stále víc stabilizují až na úrovni druhu. Toerie entelechie poukazuje na to, že živé systémy mají tendence udržet, znovuobjevit celek, i když příjdou o důležitou část celku. Sheldrake díky svým výzkumům postuloval existenci tzv. morfických polí. Jsou to pole nefyzikální povahy, mající podobu organizovaných systémů s vlastní pamětí a vývojem, přičemž tyto pole mají formativní vliv na nižší úrovňové celky podobného druhu. (V psychologii podobný model formuloval C. G. Jung) a označil jej pojmem kolektivní nevědomí). Podskupinou morfických polí jsou morfogenetická pole, ovlivňující a formující fyzické celky a struktury rostlinných a živočišných druhů. Přenos informací v rámci těchto polí se uskutečňuje prostřednictvím tzv. morfické rezonance (uplatňuje se princip působení podobného na podobné) a tento přenos se týká i vzorců činností a prožitků. Každý jedinec druhu rezonuje s morfogenetickým polem celého druhu, přijímá informace o vzorcích a zároveň svojí aktivitou přispívá k formování nebo spíše reformování daného morfogenetického pole. Předpokladem formace pole však je určitý počet jedinců druhu, protože čím více jich vykazuje tyto vzorce aktivit, tím je větší pravděpodobnost, že další (i noví) jedinci budou těmito vzorci disponovat. Morfická pole formují celky podle určitých předobrazů prostřednictvím tzv. formativní kauzality. Morfická rezonance není omezena časem ani prostorem a minulé události mohou ovlivnit další události kdekoliv jinde. Teorie morfické rezonance platí pro oblast biologie, ale k podobným závěrům došla i kvantová fyzika (pokus Einsteina-Podolského-Rosena naznačoval, že by mezi částicemi mohla existovat nelokální spojení rovněž podle experimentálně ověřeného Bellova teorému jsou subatomární částice spojeny způsobem, přesahujícím čas a prostor, tedy přenos informací je rychlejší než světlo ve vakuu. Proto se mluví o tzv. superluminální spojitosti (In Brennan, 1987)). Každý člen druhu je pak schopen svou seberezonancí se napojovat na morfická pole a získávat informace o vzorcích v nich obsažených (tyto vzorce můžou vykazovat patrně různou míru abstrakce).

Pro potřeby rodinných konstelací z toho vyplývá, že můžeme postulovat morfická pole různých úrovní obecnosti (rodiny, rodu), něco jako rodinná, nebo rodová duše, které obsahují pravzory aktivit a prožitků. Tato pole prostřednictvím formativní kauzality ovlivňují jednotlivce dané rodiny, nebo rodu. Zástupci v konstelacích se díky své seberezonanci napojují na morfické pole konkrétního systému a získávají informace o vzorcích v něm obsažených a pokud tyto informační toky v sobě nepopírají, míra přesnosti jednotlivých vzorců může být vysoká.

TEORIE ZRCADLOVÝCH NEURONŮ

Patří mezi novější teorie z oblasti výzkumu mozku, byla formovaná v první dekádě 21. století německým profesorem psychoneuroimunologie Joachimem Bauerem a výzkumně podpořena týmem Parmské university (In Ruppert, 2008). Podle ní existují v mozku neurony, které kromě toho, že ve vlastním tělel můžou realizovat určitý program, se aktivují i tehdy, kdy jedinec pozoruje, nebo jiným způsobem prožívá, jak jiné individuum tento program realizuje. Tyto neurony se aktivují, i když o nějakém jednání jenom slyšíme, nebo o něm mluvíme. Zrcadlové neurony mají více funkcí. Pravděpodobně umožňují vyciťovat emoce i tělesné vjemy druhých a doplňují pozorované části scény tak, aby vznikla očekávaná celková sekvence. Můžeme říct, že zrcadlové neurony jsou neurobiologickým podkladem schopnosti empatie, soucitu a intuice. Platí, že čím těsnější emocionální vazba mezi lidmi existuje, tím přesnější informace jsou schopni zrcadlením získat. Nejsilněji to platí pro vztah mezi matkou a dítětem v období tzv. symbiotické fáze do 6 měsíce života kojence. Zrcadlové neurony tak vytvářejí neurobiologický základ pro vazbu (Attachment/Bindung) mezi matkou a dítětem díky spolurezonanci zrcadlových neuronů s různými lidmi (ponejvíce s blízkými vztahovými osobami) si vytváříme jejich vnitřní reprezentace. A protože oni také mají své vlastní vnitřní reprezentace, získáváme touto rezonancí obrazy i jejich reprezentací. To znamená, že dítě může spolurezonancí svých zrcadlových neuronů s matčinými, získat vnitřní obrazy např. matčina dědečka, i když ten už umřel ještě před narozením tohoto dítěte. Platí, že skrze zrcadlové neurony jsme v nepřetržitém kontaktu se vším, co se kolem nás děje.

Pro konstelace to znamená, že zástupci prostřednictvím spolurezonance svých zrcadlových neuronů s neurony klienta získávají obrazy vnitřních reprezentací jeho důležitých vztahových osob, ale také reprezentace jeho vnitřních (osobnostních) částí, protože tyto neurony primárně zrcadlí behaviorálně - prožitkové programy. Předpokladem dobré rezonance je kvalitní soustředěnost a kontakt zástupců, protože zrcadlení je oslabováno stresem, úzkostí nebo napětím.


TEORIE FRAKTÁLŮ

Pojem fraktál původně pochází z oblasti geometrie a poprvé byl použitý francouzským matematikem Benoît Mandelbrotem (2003) v roce 1975. Později byl aplikován v oblasti biologie a geologie. Podle něj složitější přírodní struktury, po určitém zjednodušení a zobecnění, jsou tvořené jednoduchými matričními vzory, které jsou vlastně navrstvené a opakují se, např. sněhová vločka, živočišné tkáně, a také šroubovice DNA vykazuje fraktální aspekty. Předpokládá se existence jisté biorezonance, která toto opakování umožňuje.

Když použijeme přístup fraktální geometrie na interakčně - vztahovou úroveň rodinných konstelací, celou složitou síť interakcí v rodinném systému můžeme zredukovat na několik základních vzorců, které se dají pak dobře pozorovat v průběhu stavění. Metaforicky řečeno, mikrokosmos ovlivňuje makrokosmos a naopak. Např. způsob, jakým se v konstelacích kontaktují jednotlivé elementy (zástupci) odráží způsob, jakým je v mnoha situacích kontaktován svět, nebo vlastní tělo, vlastní osobnost, vlastní duše. Díky změně elementárních vzorců (matric) se může měnit celá složitá síť interakcí a vztahů. Např. dítě, které se naučilo vlivem přístupu rodičů vstupovat s nimi do kontaktu s pocitem neadekvátnosti (pocit, že něco s ním není v pořádku), pak takto vstupuje do kontaktu se světem, s většinou lidí. Změna tohoto pocitu prostřednictvím změny vztahové a interakční matice v průběhu konstelací, má za následek odlišné přistupování ke světu v každodenní realitě.


HOLOGRAFICKÝ MODEL

Tento model využívá fenoménu hologramu, což znamená, že i když rozdělíme objekt na menší části, tyto části mají charakter menších celků, tj. v každé části je už obsažený celek. K nejznámějším využitím tohoto principu patří holografický model vesmíru amerického kvantového fyzika Davida Bohma a holografický model mozku rakouského neuropsychologa a neurochirurga Karla Probrama. Syntéza jejich teorií vytváří tzv. holografické paradigma, podle kterého objektivní realita neexistuje, a všechny bytosti jsou jenom přijímačem, který se nalaďuje na frekvence z nekonečného kaleidoskopického oceánu frekvencí. To, co tento přijímač převádí do reality, je jenom jedna z mnoha projevených variant (Grof, 1989).

Klient stavící svou konstelaci není jenom jednou částí konkrétního systému, ale má v sobě už obsažený obraz celého systému. Změna obrazu tohoto systému mění celou skladbu systému u všech dalších částí, tedy všech zbylých členů rodiny. Tím se dají vysvětlit praktické, někdy dech vyrážející zkušenosti z konstelací, kdy např. konstelační práce jednoho ze sourozenců na sourozeneckém vztahu ovlivní druhého ve vztahu, žijícího i tisíce kilometrů daleko, aniž by ten měl povědomí, že něco takového se realizuje.

Všechny zde uvedené teorie mají své zastánce i své odpůrce. Nechceme polemizovat o míře jejich přesnosti, pravdivosti, či úplnosti. Stačí nám, že umožňují pochopit velké množství fenoménů, zažívaných v konstelacích, a díky tomu je i lépe rozvíjet a používat.

Zdroj: Partnerské terapie Perta Hellingera - Bert Hellinger, Johanes Neuhauser, Pragma

Trauma a rodinné konstelace - Franc Ruppert, Portál

Internet


Rodinné konstelace

Semináře jsou pozváním pro každého, kdo se chce podívat na svou současnou životní situaci a najít řešení, či se osobně seznámit s metodou rodinných konstelací. Termíny naleznete v aktualitách a v menu u rodinných konstelací.

Kalendář akcí

15.08. 2018

OM CHANTING

01.09. 2018

Esence a stín

Všechny akce ...