Terapie a rozvoj osobnosti

Jediným způsobem, jak změnit budoucnost k lepšímu, je změnit sebe v pozitivním smyslu. Pokusem o změnu druhých lidí dosáhneme pouze větší rozporuplnosti a negace sebe samého.

„Když si nejsme vědomi našich vnitřních problémů, jeví se nám zvenčí jako osud.“ Carl Jung

Potřebujete uzdravení, vysvětlení, pochopení nějaké situace nebo opakujícího se dlouhodobějšího problému ve které se právě nalézáte? Rádi byste vyřešili, porozuměli a změnili důvody, proč se Vám nedaří v některé oblasti ať již se jedná partnerství, rodinné vztahy, zdraví, práce, finance? Nebo hledáte cestu k sebelásce, sebepřijetí a vnitřním zdrojům? Terapie Systemických konstelací může být jednou z cest k pochopení, transformaci a zlepšení životních situací, které nám nefungují. Můžete si odnést odpověď na otázky se kterými přicházíte, díky porozumění skrytých nevědomých vlivů a sil které působí v rodě i v hlubinách vaší nevědomé psýché. Díky uvolnění blokovaných energií v ,,konstelačním poli“, dochází k následným změnám v životě. Závěrečný obraz Vám pomůže nastartovat pozitivní změny v životě, také uvolnit toky energií v rodovém systému. Tento systém je výbornou cestou sebepoznání a rozvoje.

Termíny se zobrazí po rozkliknutí celého článku.

,, Dokud nezvědomíte nevědomé, bude to řídit Váš život a budete to nazývat osudem."

C.G.Jung

Stínové Já- tímto symbolickým pojmem obohatil kdysi analytickou psychologii Carl Gustav Jung. Stín zahrnuje všechny odvrácené, temné nebo i jen odmítané či nežité stránky, které jedinec (a stejně tak i společnost) sice má, ale z nějakého důvodu se jimi nechce zabývat. Patří sem vše nepřijímané, nežádoucí a netolerované, co je ukryto v nevědomí, i všechno to, čehož blízkost sice tušíme, ale pro nepohodlí či bolestivost konfrontace tomu raději uhýbáme, vytěsňujeme to, lidově řečeno to zametáme pod koberec.

V našem životě se nám situace někdy opakují a jejich důsledky, od kterých jsme se snažili odpoutat, se vrací jako bumerang. Jak je to možné? Vytvořené nebo převzaté scénáře, podle kterýchnevědomě hrajeme svůj životní příběh, bývají nejčastější příčinou. Tyto scénáře bývají často ukryté hluboko  nevědomí a je zapotřebí najít pomoc při jejich odhalování.

Minulost není nikdy mrtvá. Ani to není minulost. William Faulkner, Requiem za jeptišku

Dobře zdokumentovaný znak traumatu, který mnoho lidí zná, je naše neschopnost vyjádřit se k tomu, co se nám děje. Nejen, že ztratíme slova, ale něco se také stane s naší pamětí. Během traumatické události se naše myšlenkové pochody rozsypou a zpřehází takovým způsobem, že už nejsme schopni rozpoznat, že dané vzpomínky patří k původní události. Místo toho jsou části vzpomínky, rozptýlené jako obrazy, tělesné vjemy a slova, uloženy v našem nevědomí a můžou být později aktivovány čímkoliv, co i vzdáleně připomíná původní zkušenost. Jakmile jsou aktivovány, je to jakoby bylo zmáčknuto neviditelné tlačítko „přetočit zpět“ a to způsobí, že znovu prožijeme aspekty původního traumatu v našich každodenních životech. Nevědomě bychom mohli najít sami sebe v pozici, kdy reagujeme na určité lidi, události nebo situace starými, známými způsoby, které jsou ozvěnami minulosti.

To, co nás vyléčí, nejsou zázračné pilulky, doktoři ani psychologové, ba ani naše děti a partneři, ale naše odvaha cítit a schopnost uvědomovat si sama sebe. Mluvím o léčení duše sebepoznáním. Mluvím tedy i o schopnosti porozumět sám sobě, být sám sebou, mluvím také o sebereflexi.

To všechno jsou vysoce léčivé atributy vědomí. Jenže ani jednoho z těchto atributů vyzrálého vědomí nedosáhneme na útěku před sebou samým. Ten útěk může vypadat jakkoliv.

Je to notoricky známá finta. Když tušíme, že pohled nějakým směrem nám ukáže něco nepřijatelného, bolestivého či konfliktního, vydáme se směrem právě opačným – nejčastěji šupajdíme od  toho, co se v nás děje, zpátky do známého světa myšlení. A ještě se přitom tváříme dostatečně svrchovaně, aby na nás nikdo nic nepoznal.

Jako jednu z nejvýraznějších změn posledních dvaceti let vnímám prolnutí alternativních filosofických, duchovních a životních témat do myšlení a jazyka naší společnosti – ne však vždy do každodenní reality. Záplava autorů, knih, přednášek a kurzů ukazují směr ke spokojenějšímu žití a osobnímu povznesení – adepty ale vedou často zcela odlišnými cestami.

Existuje mnoho důvodů, proč lidé přicházejí na terapii. Někdy řeší dlouhotrvající psychické problémy nebo problémy s úzkostí a depresí.Jindy je to v reakci na neočekávané změny v životě člověka, jako je rozvod nebo ztráta blízké osoby. Terapie může pomoci řešit mnoho typů problémů, jako je deprese, úzkost, konflikt, smutek.Terapie je pro každého, kdo má zájem získat co nejvíce ze života tím, že odpovědně přistupuje k řešení náročných životních situací.

Cílem setkávání je objevování zdrojů v nás samých, se kterými nejsme v kontaktu. Meditace je blaženost z toho, že je člověk sám se sebou, člověk je skutečně živý, když je schopen být sám, když není na nikom a na ničem závislý, když není závislý na žádné situaci, na žádných podmínkách. . Zažijete návrat k sobě samým, energie skupiny umocní zážitek dynamiky pohybu. Pak tiché spočinutí, sdílení. Budete odcházet se znovuzrozenou energií.

Jednou ze silných technik je OM CHanting. Jeho účinky můžete vyzkoušet každý měsíc v ,, Čajovně uý vysmátý žáby". Termíny naleznete zde: https://www.facebook.com/omchantingustinadlabem/

Podstatná část mentální činnosti většiny lidí probíhá nedobrovol­ně, automaticky a opakuje se stále dokola. Jsou to pouze jakési bezúčelné mentální statické výboje. Upřímně řečeno, nemyslíte vy, myšlení se odehrává ve vás. Tvrzení „já myslím" v sobě zahr­nuje vlastní vůli a volbu. Naznačuje, že máte věc pod kontrolou a že sejí zabýváte dobrovolně. U většiny lidí tomu tak však není. „Já myslím" je stejně scestné tvrzení jako „já trávím" nebo „já cirkuluji krev". Trávení i cirkulace probíhají samovolně, a stejně tak i myšlení.