Ananké
Jana A. Blažková
  • Rodinné konstelace
  • Hypnoterapie, Kineziologie
  • Focusing
  • Hlubinná terapie
  • Bachovy esence
  • Kurzy Reiki, meditace
  • Prožitkové semináře

 

"Namísto abyste si stěžovali na temno,
je lepší rozsvítit světlo"
(Konfucius)

 

Bratří Čapků 652/26
400 01 Ústí nad Labem

nebo

Saratovská 37
Praha - Strašnice

Mobil: 604 775 719
Telefon: 475 604 245
E-mail: blazkovaj@volny.cz

 

 

Blažková Jana - Alternativní medicína a léčitelé psychologicke poradny - idatabaze.czLéčitelé a alternativní medicína - idatabaze.cz

Najdete nás na Facebooku

facebook-icon.png

Důležité

Je možné, že se mi nedovoláte, neboť při práci vypínám telefony. Zareaguji na Vámi zaslanou sms tím, že Vás prozvoním, až budu opět dostupná. Nebo napište e-mail, odpovím Vám co nejdříve. Na sms zprávy neodpovídám. Děkuji za pochopení! :-)



Transformační terapie

176sun-lightofforest.jpgKdo jsem? Moving transform therapy

(Informace o ceně terapie naleznete na konci článku)


Každý z nás má různá Já, podle vztahu, který máme s jinými lidmi, s okolím, se skupinami atd. Je pro nás dobré neidentifikovat se s těmito našimi já a rozeznat, že to jsou všechno role, které hrajeme.

Moving tranform terapie ( jiný název je Ego state therapy - terapie stavů ega) je humanistický, prožitkový a psychosomatický směr v psychoterapii. Je to velmi účinná, hluboká a komplexní cesta osobního rozvoje. Vede k uvědomění vnitřních osob, sídlících v našem nevědomí, které svými postoji řídí náš život.Terapie využívá podobných principů jako Voice dialog  a Individuální systemika, ale zahrnuje i zahrnuje různé metody práce s traumatem. Dokud se se svými vnitřními osobami nesetkáme ve světle našeho vědomí, považujeme jejich vůli a pohnutky za svoji vůli a svoje pohnutky. Bohužel většinou s pohnutkami ani vůli našich vnitřních osob oprávněně nejsme spokojeni. Brzdí nás tam, kde bychom mohli jít dopředu, vyvolávají strach tam, kde se není čeho bát, stáhnou naši energii v situacích, kde bychom ji nejvíc potřebovali, vyvolají pocit sklíčenosti tam, kde bychom se chtěli bavit, uzamykají nás do obranného skleněného poklopu bez možnosti živého kontaktu s okolím, ženou nás dopředu bez možnosti odpočinku, drží nás v neustálém očekávání útoku ze strany druhých, a tak dále. Postoje našich vnitřních osob jsou také často rozporné či protichůdné a my se pak cítíme jako sevřeni v kleštích, taženi na dvě opačné strany nebo jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Naše vnitřní osoby svůj postoj zformovali v minulosti, často v dětství a od té doby ho nezměnily, ačkoliv my už dávno nejsme malé bezbranné děti.

Oblasti působení

Terapie analyzuje a napravuje především klíčové oblasti života:

  • Vztah k našemu životu- čím lépe dokážeme přijímat svůj život, tím méně máme v životě třecích ploch, tím lépe se v něm cítíme a tím přátelštěji se na oplátku život chová k nám. Toto se týká, práce, financí vztahů a seberealizace obecně.
  • Vztah k sobě - Jestliže dokážeme vycházet sami se sebou, budeme spokojenější. Uzdravením vztahu k sobě ( a v sobě..:-) a ke své touze se nám může trvale emocionálně ulevit.
  • Vztah k druhým - ve snaze zapřít svoji vlastní citlivost a zranitelnost často po celý život budujeme obranné pancíře, abychom pod nimi nakonec zůstali izolovaní a osamělí. Obranné pancíře nám brání projevovat se takoví, jací doopravdy jsme. Čím více rozvineme odvahu projevit se takoví, jací jsme, tím snadněji najdeme lidi, kteří nás právě takové budou mít rádi.
  • Hledáte hlubokou cestu sebepoznání a osobního rozvoje
  • Chcete změnit vnitřní konflikty a iracionální pocity
  • Uvědomujete si, že mnohdy jednáte v rozporu s vašimi přáními a plány ( nemuhu si to dovolit, bojím se apod)

Vnitřní osoby

Terapie je založena  na Jungovské hlubinné terapii, komunikaci s archetypy vnitřních osob, které jsou stavebními prvky naší psýché. Každý z nás je systémem mnoha takových osob. Tyto osoby jsou překvapivě soudržné a samostatné jednotky, které mají svou vlastní, velmi silnou vůli, svůj postoj vůči světu, svoje vlastní zkušenosti a svoje vlastní schopnosti a dary. Žádná vnitřní osoba ale nemá vlastní vědomí.Moderní terapie, založená na práci s vnitřnímy archetypy, rozdělila tyto vnitřní osoby do takzvaných kontinetů ( rozuměj polí působnosti).


Struktura vnitřní osoby
Vnitřní osoby jsou vytvořené komplexní formace. Porozumění jejich vnitřnímu uspořádání představuje velkou výhodu na cestě zkoumání nejenom jejich povrchu, ale především toho, jaké jsou ve skutečnosti ve své hloubce, jak jsou uspořádány a na co orientují svou pozornost. Do kontaktu s nimi se dostáváme prostřednictvím rozhovoru s nimi.

Dialog s vnitřní osobou
Povrch vnitřní osoby bývá často ovlivňován nejednoznačností, což bližší poznání vnitřní osoby právě dvakrát neulehčuje, spíše naopak. Jaké vnitřní osoby jsou uvnitř a dají se identifikovat? Se kterými z nich je třeba začít komunikovat? A jak tento dialog vhodně začít?

Postoj, obsah a chování
Jedním z nejdůležitějších předpokladů je přesné a zřetelné rozlišení mezi tím, jak se vnitřní osoby chovají a jaké obsahy komunikují, a tím, jaké mají postoje. Obsahy a chování vnitřních osob nám sice často dávají důležité stopy, ale teprve tehdy, věnujeme-li se důsledně jejich postojům, z nichž tyto obsahy a chování přicházejí, vznikne bezprostřední a skutečné setkání mezi průvodcem a vnitřní osobou.

Pět jazyků psýché – tělo, emoce, symbol, jazyk a energie
Lidská duše se projevuje na pěti komunikačních úrovních, vždy současně. Když jí na těchto úrovních odpovíme, vznikne pevný a skutečný vztah, který nás rychle dostane pryč od obsahů vnitřních osob zpátky k jejich postojům, které vždy stojí v pozadí.

Energetické spojení s vnitřními osobami
Rovina vyzařování má v metodě zvláštní význam. V ní se totiž v každém okamžiku zrcadlí chování vnitřní osoby. Průvodce, který s vnitřní osobou navázal přímé a pevné energetické spojení, teď totiž může tento dialog daleko víc prohloubit a vést k podstatě věci, aniž by zbytečně moc svou pozornost věnoval obsahům a tématům.

Mikrostruktura, makrostruktura a metastruktura psýché
Terapie nám poskytuje obraz člověka, který má všechny fenomény své psýché (od těch nejmenších projevů až po ty ucelené a ve vzájemném vztahu) smysluplně uspořádány. Na mikroúrovni se ponoříme do struktury jednotlivých vnitřních osob. Na makroúrovni už bereme v úvahu skladbu a dynamiku celého systému. A na metaúrovni zkoumáme celkový komplex lidských možností spolu s modelem pěti kontinentů lidské duše.


 

Pět kontinentů psýché

Většina lidí se svého nevědomí bojí nebo mu nedůvěřuje. Náboženství a společnost nás naučili nedůvěřovat, protože pak jednoduše následujeme pravidla a fungujeme podle nich. Nechtějí abychom dosáhli svého plného potenciálu. Naplnění našeho plného potenciálu je možné jedině pokud se spřátelíme s naším nevědomím, které zahrnuje více než 90% naší mysli. Jedině pak můžeme navázat kontakt s našimi rozsáhlými zdroji, které spočívají hluboko v každém z nás.

Zástupci každého z pěti kontinentů lidské duše jsou: žena, muž, dítě, zvíře a bůh, které existují současně v každém z nás – a to zcela nezávisle na tom, jestli o sobě vědí (nebo zda si jsou vědomi sami sebe). Každý kontinent má své výlučné „dary“ a zároveň „potřeby“:

• Kontinent „žena“: intuitivní inteligence, kreativita, vztahy, empatie

• Kontinent „muž“: racionální inteligence, struktura, vedení, prozíravost

• Kontinent „dítě“: citová inteligence, citlivost, blízkost, hravost

• Kontinent „zvíře“: instinktivní inteligence, vůle přežít, schopnost a síla se prosadit, ohraničení

• Kontinent „bůh“: spirituální inteligence, klid, neohraničenost, bezpodmínečná láska

Pod každým z ,, kontinentů se může skrývat různé množství osob.Naše vědomí je svrchované a nepatří žádné vnitřní osobě. Cílem je naučit se rozlišovat mezi hlavními osobami, které určují dění v celém systému psyché a vytěsněnými hlasy, které se v nás málokdy dostanou ke slovu. Může dojít k transformaci dávno zapomenutého a bolestného zážitku, který se, potlačen a zapomenut, změnil v bolestný, dokola se opakující vzorec tísnivých pocitů, nebo navenek prožívaných bolestných zážitků. Intenzivní práce s hlavními hlasy nám umožní pochopit „logiku" jejich záměrů s kterou opakují stále stejné scénáře. Tím vznikne prostor pro nové pohyby v našem životě. Výchozím bodem je práce na vlastních vnitřních osobách, jako základ schopnosti pracovat s vnitřními osobami klientů.

Osoby jsou představovány jako otevřené systémy provázané se svým okolím. Cílem je u osob dosáhnout sjednocení těla, pocitů a rozumu. Vyrovnanost osobnosti nastává když vnější projevy (vědomí - vyjadřování, chování, vzhled, činy) souhlasí s vnitřními pocity (podvědomí - emoce, pohnutky, pudy.) Pro terapii má největší význam jejich vzájemné pole, jejich vzájemný vztah, v němž se dříve či později reprodukují zážitky, vzorce, postoje z jejich života; jinak řečeno, toto pole se organizuje ve shodě s potřebami klienta.

Vnitřní světy - Archetypy nevědomí

jung.jpg"Archetypy jsou typické postavy, motivy, scénáře a bytostná poznání,
které nám umožňují bezpečně proplouvat nevědomím
až k pochopení a prožitkům naší skutečné podstaty."

Archetyp je duševní orgán přítomný v každém z nás
a neexistuje za něj žádná "racionální" náhražka.

Carl Gustav Jung

Zapojí-li člověk do vlastního duchovního vývoje i práci s nevědomím, je to jako by zapřáhl do svého vozu života za jediný pár unavených koní (naše denní vědomí) další dva páry statných ořů (nevědomí). Pak pojede jako král či královna za svým jedině skutečným cílem a případná ztráta sil některého z koní bude bohatě nahrazena silou dalších.

Podíváme-li se na člověka a jeho nitro, uvidíme mnoho rozmanitých vrstev. Čím hlouběji pronikáme do vnitřního světa člověka, tím mocnější a archetypičtější jsou postavy, s nimiž se setkáváme. Každá jednotlivá postava má svůj vlastní příběh a svůj postoj k životu. S archetypálními postavamy nevědomí se setkává každý opravdu do hloubky meditující člověk, směřující k transpersonálnímu Já ( osvícení).Jedním s nejstarších dochovaných návodů pro hledající je Tarot.

Matka, otec, anima, animus, moudrý stařec, kejklíř, hrdina, panna, božské dítě, persona, stín, self, coniunctio,numiózum to jsou názvy některých archetypů v našem nevědomí., pojmenovaných C. Gustavem Jungem. Z uvedených archetypů je zřejmé, že archetypy lze chápat jako vzory, které v určitých životních situacích v nás ožívají. Pojem je odvozen z řeckého „arché" = počátek a „typos" = vzor. Obvykle však jej překládáme jako pravzor, praobraz, pratvar.
Otevřeme-li se např. archetypu otce nebo matky v okamžiku, kdy na svět přivádíme nebo si osvojujeme dítě, aktivují se v nás ideální vlastnosti rodičů. Naopak naše neúplnost, nerozvinutí nebo potlačení některých stránek naší osobnosti má za následek, že v nás ožije stín, který na sebe bere podobu tohoto našeho vnitřního nesouladu. Tento vnitřní nesoulad je obvykle naši osobě naprosto neviditelný, nevidíme ho jako nevidíme sami sebe. Stín současně vyvolává iluzi, že příčinou tohoto nesouladu jsou osoby kolem nás, do kterých si svůj problém nevědomě promítáme. Tak se náš vnitřní nesoulad zhmotňuje, stává se viditelným až v mezilidských vztazích (nebo spíš konfliktech), které prožíváme.   Podle C. G. Junga se nevědomí každého člověka skládá ze dvou vrstev. A sice z osobního nevědomí, jehož obsahem jsou osobní vzpomínky a zapomenuté zážitky, a z kolektivního nevědomí, složeného z archetypů společných celému lidstvu.

Nevědomí (podvědomí) můžeme chápat jako tu část mysli, kterou si člověk neuvědomuje a tvoří podstatně větší část, než běžné vědomí. Často bývá poměr vědomí/ nevědomí přirovnávám k ledovci plovoucímu na hladině oceánu. Viditelná část nad hladinou je vědomí. Potopená, podstatně větší část je nevědomí. Náš život ovlivňují stejnou měrou obě části. A nic na tom nemění fakt, že si to neuvědomujeme....

"Vše, co vidíš, je vyzařování tvé mysli!"

Tibetská kniha mrtvých

Fantazie a symbolické obrazy, které známe z pohádek a mýtů, jsou projevy archetypů. Archetyp je tedy také mytologický motiv neboli strukturální mýtotvorný prvek. Tyto motivy říká Jung, k nám přicházejí z předhistorického světa, jehož duchovní představy a pojmy můžeme dodnes pozorovat u primitivních lidí. Ale jsou dodnes přítomny i v našem mimovědomém psychickém prostoru jako části mysli dávných předků. Jsou kolektivní povahy a vyskytují se na celém světě. Na vlastní oči je můžeme vidět ve snech, kdy k nám přicházejí, aby nás informovaly, jakým životním obdobím procházíme a jaké jsou naše hlavní úkoly pro tato období. Jsou to obrazy určitých tendencí a sil přítomných v nás, vnitřních instinktivních struktur, které jsou nám vrozené.

Archetypy nepocházejí z vnějšího hmotného světa, nejsou fyzikálně dokazatelné, ale pravdivě popisují, jak lidská duše prožívá smyslový styk s hmotným světem. Člověk na duchovní cestě odhaluje přítomnost archetypů v nevědomí a v žádném případě si archetypy nevymýšlí, ale plně je prožívá. Archetypy jsou nádherným a bohatým duševním životem člověka, jsou živoucím náboženstvím, jsou nehynoucí mytologií lidského světa. Ztráta spojení s archetypy je dokladem morální destrukce člověka, neboť vnější hmotný svět nahradí ve vědomí člověka svět ideálních forem. Člověk nemá právo odříznout se od svých archetypických kořenů, neboť tím páchá zločin na vlastní duši, zločin, který jej odsuzuje k tápání, nevyrovnanosti, nespokojenosti a v konečném důsledku k těžkým neurózám. Lidé často odsuzují sebevraždu jiných lidí, a přitom zaslepeni smyslovým vztahem k hmotnému světu páchají sebevraždu vlastní duše.
Všechny archetypy všech kruhů nevědomí tvoří v nerozlučném celku živoucí organismus, a přestože by se zdálo, že některé archetypy jsou více či méně důležité, jsou navzájem propojeny. Nelze jeden archetyp vytrhnout z živoucí jednoty, lze jej ponechat v nerozborné jednotě a intuitivně jej pochopit. Archetypy vznikly v době, kdy se vědomí člověka ještě nezaobíralo myšlenkami, nýbrž kdy intuitivně vnímalo.

K jednomu archetypu se váže více symbolů a jeden a týž symbol může sloužit více archetypům. Jung, který sice termín archetyp nevytvořil, ~ ale začal ho systematicky užívat, nazýval tyto archetypální obrazy také primordiálními obrazy (prvotními obrazy, obrazy prvního řádu). Dohromady vytvářejí archetypy tzv. kolektivní nevědomí.

Shrneme-li to všechno, můžeme říci, že archetypy jsou formy (způsoby) lidského vnímání a prožívání světa spočívající na instinktivním základě a formy vyjadřování tohoto prožívání, které jsou nám vrozené a nejsou vědomé.

Archetypy formují lidskou zkušenost a jsou zdrojem i formou poznání před vznikem ego - vědomí; zprostředkují intuitivní poznání. Jsou to apriorní formy, které se mohou stát vědomými teprve druhotně. Jsou to spontánně se vynořující obrazy instinktů, jsou zakotveny ve zvláštnostech živého organismu a existují patrně i ve zvířatech. Vstupem do lidského světa nabyly nových, lidských, komplikovanějších forem. V tomto smyslu jsou ne-li věčné, tak alespoň tak staré jako člověk a vyvíjejí se jen pokud se vyvíjejí a mění biologické a psychické základy člověka. Jejích vnější podoby a projevy jsou však proměnlivé, protože jsou do velké míry projevem lidské kultury. Projekce archetypů vznikají a vyvíjejí se jako stará božstva v mýtech, mají tedy vývojový aspekt. Archetypy se projevují ve snech a viděních, ve fantazii, v umění a v životních situacích.

Vystopovat činnost instinktivních archetypických struktur přímo ve vlastním chování je bez přípravného studia a dlouhodobého cviku pro moderního člověka už téměř nemožné, a ani po vyškolení to není lehké. Proto je velkou výhodou, že jejich obrazy vidíme ve snech; podle těchto obrazů poznáváme, které vzorce chování jsou v nás momentálně aktivní, a můžeme se svému nitru lépe přizpůsobit. Archetypické obrazy, které vidíme ve snu, jsou spojovatelé mezi naším racionálním vědomím a světem instinktů, našimi vrozenými tendencemi, schopnostmi, nadáními atd.

Není-li archetyp prezentován vědomí ve snu, neznamená to, že ho v sobě nemáme. Prostě není aktivní a je přítomen jen potenciálně - to jest v možnosti. Obraty archetypů jsou silně ovlivněné a modifikované kulturou ve které žijeme, a naší životní zkušeností. Konkrétní obraz archetypu se totiž vytváří až během našeho života, podobně jako vrozená jazyková struktura (fyziologicky daná možnost naučit se přirozený jazyk, která zahrnuje např. i "pravidlo", že přísudek normálně následuje za podmětem) se v dětství naplní určitým konkrétním jazykem, třeba češtinou nebo řečtinou. Archetyp se ale uplatňuje již při výběru materiálu pro svůj vlastní obraz, určuje, co je pro nás z jeho hlediska významné.

Archetypy či jejich náplně existují ve vývojových stupních a mohou přecházet jeden v druhý. Jsou to živé jevy, nejsou strnulé, mrtvé, neproměnné. Je těžké říci o nich něco příliš určitého, ostatně stejně tak je tomu se všemi psychickými jevy a pojmy. Všechny takové pojmy jsou značná zjednodušení; jsou to jen pomůcky, které potřebujeme, abychom mohli o těchto věcech nějak myslet a hovořit.

Archetyp není sám o sobě ani dobrý, ani zlý a jeho buď pozitivní či destruktivní vliv záleží na tom, jak se k němu postavíme, zda mu podlehneme, budeme ho ignorovat, či naopak respektovat a brát v úvahu. Archetypy jsou neutrální, tak jako jiné přírodní jevy, jako vítr nebo voda; neobejdeme se bez nich, prospívají nám, ale jestliže je neznáme nebo je záměrně ignorujeme, mohou nám i velice uškodit. Našemu vědomému egu připadá úloha uvědomit si vliv těchto archetypických postav, které působí v naší tzv. objektivní duši nebo v našem mimovědomí, pozorně je vyslechnout, přijmout jejich rady a sladit jejich působení.

Když rozpitváme tělo člověka, nalezneme kůži, tělesné tekutiny, rozličné orgány, svalovinu, šlachy a kosti. Když rozpitváme nevědomí člověka, nalezneme archetypy. Uzpůsobení těla člověka je nám již známo mnoho století, avšak uzpůsobení nevědomí bylo dosud z větší části zahaleno rouškou tajemství. C. G. Jung vykonal na poli poznávání archetypů lidského nevědomí záslužný kus práce a vytvořil tak předpoklady k poznání funkcí nevědomých procesů, k poznání sil, které nás vedou životem.
Člověk je rozdělený. Schizofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu tak možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný ... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.
Veškerým úsilím zenu je zbavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným.
Tak jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano". . . Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.

OSHO

Bližší popis některých archetypů

Kruhy nevědomí mají čtyři úrovně:

1.

Kruh Střetnutí s nevědomím

2.

Kruh Procesu obnovy

3.

Kruh Bytí

4.

Transpersonální já

Celá mapa nevědomí obsahuje 20 archetypů. Ve skutečnosti nelze archetypy přesně zařazovat a ni počítat. Světskému člověku nejbližší je vnější kruh - Kruh Střetnutí s nevědomím, kde se odehrává naprostá většina činností, myšlenek, pocitů, duševních stavů a samozřejmě i snů běžného člověka.

Poznáním a pochopením nevědomých symbolů vrcholí i duchovní cesta dotekem Transpersonálního já, kterému patří poslední, nejvnitřnější kruh nevědomí. Samotný dotek božského stavu naší duše nestačí k uskutečnění, je třeba jej co nejčastěji zažívat. Takový stav se pak může nazývat duchovní realizací či uskutečněním.

Persona

Budeme-li postupovat od povrchu směrem do hloubky, setkáme se nejprve s archetypem persony. Persona je jednoduše řečeno naší maskou, kterou sice nejsme, ale domníváme se, že jí jsme a naše okolí se to domnívá také. Archetyp Persona patří do Kruhu Střetnutí s nevědomím. Persona je lidská osobnost, kterou se snaží téměř každý člověk neustále budovat v denním vědomí, a pak většinou neúspěšně i ve snech k obrazu "dokonalosti". Vědomá vnější tvář se jako sociální maska promítá do snové symboliky. Ztotožňuje vlastní osobnost s tělem, city a myšlenkami a nedokáže před vznešenou tváří pravdy prohlédnout závoj, tvořený právě touto prvotní závislostí, z níž ostatní závislosti čerpají svou sílu na zotročení stále božského já. Persona je mostem mezi námi a společností (světem kolektivního vědomí). Odpovídá naší společenské roli, s níž se více či méně identifikujeme.

Persona, animus a anima jsou struktury vztahů. Struktury identity tvoří Já a stín.

Já (individualita) a Stín

Já odpovídá naší identitě: sebeobrazu, s kterým se ztotožňujeme, zatímco stín tomu, co bylo výchovou zavrženo jako neslučitelné s představou já, tudíž to, s čím se identifikovat nechceme. Přesto obě části tvoří komplementární dvojici protikladů, z nichž jedna byla vynešena na "světlo vědomí" a druhá "zavržena do tmy." Stín může obsahovat i potenciálně přínosné kvality, které jáskému sebeobrazu chybí.   Individualita je ta kritická část lidského já, která je mnohým lidem tak nepříjemná, že potlačují sny a denní prožívání do takové míry, až vymizí pod samotný práh uvědomování. Odhalení masky osobnosti vyvolává v těchto lidech panickou hrůzu, proto se křečovitě drží iluze a nechávají se obluzovat falešnou tváří osobnosti. Jakmile člověk zapomene na svou prapodstatu, je individualita dočasně odštěpena od vědomí a egoistické smýšlení nasazuje takovému jedinci nepravdivou a neskutečnou masku osobnosti. Tak stává se pouhým nástrojem ega. Touha po dobru je náplní lidské bytosti a na druhé straně či opačném pólu stojící stín je reprezentant stinné a zlé stránky bytosti. Na jedné straně dobro, na druhé zlo a jejich věčný boj v pohádkách, bájích a mýtech všech národů světa. Tento boj je nutné na cestě k poznání duchovní skutečnosti lidství plně prožít, je nutné naučit se rozlišovat a je nutné se naučit odpouštět. Jedině odpuštění a následný soucit dokáží stín jako většinou personifikované zlo asimilovat, čímž se nám vyrovná cesta a rozkvete moudrost rozlišování pravé skutečnosti jevů.

Anima a animus

Komplentárním protikladem persony je dvojice archetpyů Anima / Animus. Komplementární proto, že zatímco persona představuje most k vnějšímu světu, anima (v případě muže) a animus (v případě ženy) představují spojení s nitrem a nevědomím. Jedná se o obraz ženství v psýché muže a obraz mužství v psýché ženy, který poznáváme skrze projekci na osobu opačného pohlaví. Někdy v období puberty se v nás zaktivuje archetyp, který nám pomáhá oddělit se od rodičů a vést samostatný duševní život. Animus a Anima jsou našimi vnitřními společníky, kteří na nás působí bez našeho vědomí a kteří v nás vytváří více či méně jasnou představu o ideálním partnerovi. Tento obraz ideálního partnera v nás podporuje naší vnitřní touhu po celistvosti a podněcuje nás k tomu, abychom snili, fantazírovali, hledali lásku a vytvářeli s druhými partnerství.

Animus a Anima jsou naše vnitřní osobnosti, ale protože je neznáme, hledáme je mimo nás. Žena vnímá obraz Anima a muž obraz Animy jako svojí chybějící část, kterou pak hledáme v milostných dobrodružstvích a partnerských vztazích a také se často snažíme své partnery změnit tak, aby dokonale odpovídali našim předobrazům ideálního muže a ideální ženy.

Vliv rodičů na našeho vnitřního muže a vnitřní ženu

Rodič stejného pohlaví výrazně ovlivňuje náš ženský či mužský způsob chování a také náš vnitřní obraz sebe jako ženy či muže. Rodič opačného pohlaví zase svojí osobností výrazně ovlivňuje náš vnitřní obraz a představu ideálního partnera.

Animus a Anima jsou archetypem, který nám pomáhá odpoutat se od rodičů a vede nás k vlastní samostatnosti. Někdy se však může stát, že tyto naše vnitřní postavy zůstanou uvězněny v rodičovských komplexech. Pokud jsou tyto komplexy silné a negativní, naruší naší vnitřní touhu po samostatnosti a začnou poškozovat náš přirozený vývoj a potlačí naše já. Pokud jsou naše Anima a Animus zajatci rodičovských komplexů, projektujeme je neomylně na postavy podobající se rodičům. Jako by nás přirozený řád přírody zavazoval, abychom tento problém s rodiči vyřešili, uvolnili svou kreativitu a pokračovali v dalším vývoji.

Dítě

Za předznamenání Bytostného Já můžeme považovat achetyp dítěte. Je to symbol nadčasové, potenciální celosti, která je tváří v tvář moci přírody nepatrná a zranitelná, má však nekonečný potenciál - jako hořčičné semínko (nekonečně malé a nekonečně velké). Je to symbol počátku a konce, toho co je nebo bylo, než vzniklo "já" a toho, co je nebo bude, až "já" zanikne. Za objevení tohoto archetypu vděčíme C. G. Jungovi, který mu jako první dal obsah. Také slovo "kora" (koré) pochází z řečtiny a znamená dívka nebo dcera, v řecké mytologii byla takto obecně jmenována bohyně Persefona. Vzájemné přátelství puer - kora, tolikrát popisované v pohádkách a mýtech, je sjednocujícím faktorem, ke kterému se lidé marnou touhou po mládí snaží přiblížit. Dětské přátelství je čisté, neboť do něj nevstoupily protiklady anima - animus (ženský - mužský). Role Božského dítěte není vyhrazena ani mužskému, ani ženskému principu! Vstup pohlavních protikladů do vědomí dítěte promění jednotu v rozpor a touhu po jednotě dospívající člověk hledá v pohlavním spojení s opačným pohlavím. Vzor Božského dítěte, který si nese každý lidský jedinec ve svém srdci, se stává cestou k rodičovství.

Hrdina

Hrdina je archetypem vítězství vědomí nad nevědomím, světla nad temnotou. Můžeme jej považovat za aktualizaci potenciálu, které v sobě nese archetyp dítěte, který však vyžaduje hrdinský čin, konflikt s protichůdnými silami nevědomí, které na sebe v pohádkách berou podobu příšer nebo osudových překážek (Odysseus navracející se do rodné Ithaky). Nad nimi musí zvítězit důvtipem a odvahou.

Koré

K tomu, aby hrdina procitl z dítěte a vypravil se na svou hrdinskou pouť, potřebuje povzbuzení a pokyn od archetypu Koré (puer, panny). Kóré je pro muže součástí jeho animy (tudíž ji většinou poznává jen jako projekci), pro ženu je však součástí její hlubší ženské podstaty, která tvoří komplementární dvojici s archetypem matky (Démétér - Koré, matka - dcera, stáří - mládí). Tato ženská dyáda je metaforou nekonečného řetězu života, která z ženy snímá pocit tíže a izolace a poskytuje jí pocit katarze a znovuzrození.

Stařec a Matka

O tom, kam hrdina směřuje, jaký je smysl jeho cesty, je poučen archetypem moudrého starce, personifikací neomezeného ducha, moudrosti a životního smyslu. K archetypu starce je komplementární archetyp matky, milující a starostlivý, ale také divoký a nespoutaný zdroj všeho života a veškeré mnohotvárnosti psychiky: ochraňuje, ale i pohlcuje, jako bohyně Kálí život dává i bere. Matka jakoby říkala "odkud", stařec "kam". Pokud matka představuje zemi, hmotu a genetickou nebo osudovou dannost, pak stařec představuje nebe, transcendenci, moudrost a neomezenou svobodu ducha. V grafologii odpovídá archetyp matky symbolicky vlevo (odkud) a stařec vpravo (kam).

Duchovní cesta je postupné zbavování se závislostí, zátěží minulosti a otevírání vlastní bytosti novému životu v přítomnosti. Jak již naznačuje slovo cesta, není to proces skokový, ale postupný. Proto musí každé probouzející se vědomí překonávat mnohé nástrahy v denním životě a musí se vyrovnávat s mnohými konflikty, které kdysi v materiálním nazírání na svět ani nepovažoval za konflikty. Najednou nelze nad malým nedorozuměním mávnout rukou, nelze negativní zážitek lehce vymazat z paměti, nelze utéci z řešení konfliktu. Již z toho, co jsem nastínil, je patrné, že řešení běžných konfliktních záležitostí je v počátcích duchovní cesty těžší, než v dřívějším materialistickém přístupu k životu.

Coniunctio

Archetyp Coniunctio  navazuje na archetyp Anima - Animus a oba archetypy se místy časově i významově prolínají. Tato souvztažnost je způsobena tím, že archetyp Anima - Animus rozkládá jednolitý charakter protikladů ženského a mužského na několik stupňů, aby pak na jednotlivých úrovních (pudová, citová a duchovní) docházelo k postupné transformaci a k postupnému sjednocování. Nelze sjednotit nerozdělené protiklady, neboť pudy budou vždy na jiné úrovni než city a obojí bude níže než duchovní složka. Pudy se sjednocují na úrovni těla v pohlavním styku obou jedinců opačného pohlaví. Pudy musí být uvědoměním přetransformovány v cit, kde pak dojde ke zrození citových protikladů anima - animus. Teprve tato transformace vytvoří prostor pro duchovní aspekt anima - animus, jehož sjednocení je cílem archetypu Coniunctio.   Z výše uvedeného se dá vytušit, že spouštěcím impulsem archetypu Coniunctio je transformace anima - animus z pudové na citovou úroveň a jejich sjednocení.

Numinózum

Výraz numinózum jako přímý kontakt s božstvím používal C. G. Jung, aby se vyhnul teologické terminologii. Archetyp Numinózum je zrcadlem lásky ke Kosmickému vědomí, Bohu. Pokud člověk Boha neuznává, či dokonce Boha popírá, pak je pro něj tento archetyp zapovězeným královstvím. Ovšem poznal jsem skutečnost, že i ten nejzarytější materialista v sobě nese semínko lásky k Bohu a je pouze otázkou času, kdy semínko vzklíčí a archetyp Numinózum se mu otevře jako kniha. Cesta ke vzklíčení semínka však může být dlouhá a strnitá. Lidská existence je stále konfrontována s vnější realitou hmotného světa a s bludnými názory, které jako samospasitelné hlásají snad všechny církve světa. Tak se vytvořila zavádějící představa Boha, který je nemilosrdný, krutý a po chvíli zase milosrdný a přející. Taková představa Boha má v lidech vyvolat bázeň, strach a podřízenost, protože jen bázlivý člověk se dá lehce ovládat. Lidem po dlouhá staletí byla vnucována představa, jak mají Boha uctívat, jakou cestou k Bohu jít a vše ostatní bylo cestou do pekel, neboť Bůh je přísný Otec, který netoleruje lidská selhání. Chce-li se člověk propracovat k vrcholným zážitkům archetypu Numinózum, musí změnit svůj vztah k životu, bytí a Bohu.

Bytostné nebo transpersonální Já

Ústředním, pořádajícím archetypem, k němuž hrdina směřuje, je Bytostné Já, centrální archetyp řádu, který se může promítat jako slunce nebo Bůh. Jeho typickým zobrazením je kruhovitá mandala, často obsahující symboliku kvaternity (čtvernosti). Tento archetyp je nejméně empiricky doložitelný, avšak pojmově nenahraditelný z hlediska popisu obecné struktury psýché a archetypů. Je spojen s nejvyšší mírou numinozity. C. G. Jung nezůstal u "pouhých" symbolů, ale pokoušel se v archetypu celistvosti nalézt i prvotní lidskou bytost v nejčistším stavu, jako byl Adam, Kristus, Buddha. Snažil se ukázat lidem obraz Boha v lidské duši, který se (podle Junga) objevuje zcela nezávisle na vědomí o víře, či nevíře v Boha.
Objevení archetypu Self v lidském vědomí je i s ohledem na hloubku u běžných lidí vzácné či dokonce nemožné. Avšak ve skutečné touze po klidu a míru, při upřímné snaze o sebezdokonalování a hlavně po dosažení Kruhu Procesu obnovy se po prvních náznacích před člověkem rozprostře celá skvostná šíře archetypu, který bych můžeme nazvat "Velvyslanec Boha". Právě velvyslanec před konečným pochopením Boha musí pomalu, krok za krokem ozřejmit bytostný stav, možnosti, cestu, očištění, místo a nebezpečnost pudů, karmický vzorec jednání, aby z hledačů pravdy nakonec vychoval nové velvyslance, kteří budou přibližovat druhým lidem zákonitosti procesu poznávání celistvosti.

Informace o průběhu a ceně terapie

Terapie probíhá formou individuálních sezení. Délka jednoho sezení je určována obtížností tématu. V průměru trvá terapie asi 2- 2,5 hodiny. Terapii nelze předčasně ukončit, časový limit tudíž nelze přesně stanovit. Taktéž není možné stanovit dopředu počet sezení. Již po jednom sezení ale nastává viditelný efekt a úleva.

Cena: 1000,-Kč za terapii základní délce do dvou hodin. Za každou další hodinu je účtována cena  500,-Kč.

 

Použité zdroje: Artho Witteman - Inteligence duše, Architektura vnitřního člověka, C.G.Jung - Archetypy a nevědomí, Jaromír Medo - Tajemství řádu nevědomí
Tento text může být kopírován v nezkrácené podobě pouze s uvedením www.blazkova.net jako zdroje

 

Rodinné konstelace

Semináře jsou pozváním pro každého, kdo se chce podívat na svou současnou životní situaci a najít řešení, či se osobně seznámit s metodou rodinných konstelací. Termíny naleznete v aktualitách a v menu u rodinných konstelací.

Kalendář akcí

18.01. 2018

OM CHANTING

19.01. 2018

Reiki I.stupeň

07.04. 2018

Obrazy duše

Všechny akce ...
 
© 2011 - 2016 Jana A. Blažková